Po zmatcích
a prostřednostech
všeho druhu,
zasvitla naděje
žijícím
v té pokrytecké době,
jak čerstvý závan
do zatuchlých slums
Však proklatě pubescentně
a krátce jen
vzplála,
ta kometa,
s životem jepičím,
co náhle a bláznivě
změnila svůj běh,
zmarňujíc touhy
a volání
bezmocných
jak čerstvě narozený den,
jak přípověď úsvitu
k bezživotu odsouzeného nascitura,
jak nenaplněná touha,
jak sten
nedohledného konce bolesti,
protnula ztemnělá nebesa rabského bytí,
aby vychladla
a vyšuměla
a trapně se rozprskla
v jarmarečně povrchní imitaci
opravdovosti
Jak proti nebi vystřelená rachejtle,
jak čadivá prskavka
předloňských vánoc,
jež popálila netušícímu dítěti ruce,
jak zneužitý lampión
v naivních očích předškoláků,
jak nebezpečná a žádoucná hračka
v rukou nedočkavě trucovitých nedospělců
vzplála a žhnula
a bolestně zraňovala
a jizvila
především
skutečné nositele
onoho světla osvobozené naděje,
aby je poznamenala
nesmazatelným cejchem,
pro následnou pomstychtivost
zvrácených koryfejů malosti,
slídících po vší zemi
s machiavelistickým skalpelem,
bažících po nekompromisním
vyhřeznutí dobra a lásky
Jaká bída a strázeň
se rozhostila v nás
a v našich příbytcích
proměnivše naše životy
v pochybné přežívání,
sedmkrát temnější
předešlého,
jak bolestný a zákonitý úděl,
blížící nás biblickému Kristu
Jaká to hloubka bytí
a jaká slast
z uvědomění si a přijetí
nelehkého prožívání
tohoto bytostného naplnění,
oné vzácné, tajemné
a důležité podobnosti
s Kristem v nás
Však
chceme to, a
jsme toho schopni
my, lidé?
Chci,
a jsem toho schopen
já sám?
V ústraní,
nepochopení, odsudku,
v zapomnění,
zraňování a posměchu
všeho druhu,
na smetišti,
mezi zvratky,
uprostřed pokrytecké morálky
a společenstevního vypuzení,
prostřed osamění mysli i srdce,
v středobodu
příležitostně povrchního a okázalého,
zesměšňujícího a ponižujícího účastenství?
V jámě zmaru,
v lidské bezperspektivnosti?
Bože můj….!
Kéž nezmarním pro hořkost
vyhřezlosti a osamění
svůj životní běh
a následuji Tvého Krista…
Skrz každodenní bolest a zklamání
nechť dojdu k pravé metánoi,
k cíli své cesty,
k zklidnění,
k plnosti…
MGR 021204/12/9.50/rev/040219/9.50
