Daria Rybníčková - jedna z nás

13. 3. 2008 M. G. Richter

Zdravím Vás všechny!

Před chvílí mi Pavel Rybníček poslal oznámení o rozloučení s Dariou Rybníčkovou, jeho manželkou, která, jak mi napsal včera večer v SMS, tiše zemřela.

Daria byla zdravotní sestra. Bylo jí přes padesát let. Před cca rokem u ní byla zjištěna vážná choroba. Daria Rybníčková patřila do brněnského společenství, které jsme spoluutvářeli u sv. Tomáše v Brně, v sedmdesátých letech, a které předcházelo tomu současnému. (Tenkrát tam ještě patřili, pokud mohu dohlédnout, Pavel Rybníček z Frýdlantu, Standa Severa z Koválovic, Honza Švestka ze Střelic, z Brna Marie Papoušková, Daria Jedličková, Hela Pomklová, Marie Harantová, Hana Koukalová a já. Občas jsme se rozrůstali i o další přátele od Tomáška a kdovíodkud...

Daria byla veselá a energická. Poté, co se s Pavlem Rybníčkem vzali, odstěhovali se do Čech. Pavel působil jako lesák a Daria jej následovala. Na nějakou dobu jsme se ztratili z očí. Po listopadové změně poměrů v našem státě jsem se zakrátko s Pavlem potkal v Praze, kde jsme po léta vedle sebe působili. On na Ministerstvu zemědělství jako náměstek ministra, posléze na Ministerstvu dopravy; v poslední době se vrátil k řemeslu. Před nějakou dobou jsem se s Dariou potkal u nich doma ve Vlašimi.

S Pavlem i Dariou se poznal na Ministerstvu zemědělství později i náš Petr Blížkovský. A myslím, že se stali i dobrými přáteli.

To, co píši, může znít jako hučení vzdáleného moře. Vždyť mnozí jste osobně ani Dariu nemohli poznat. Ale opět jiní jste se zase nepochybně a osobně poznali s jejím manželem Pavlem, m.j. z jeho podpory Gorazdových dnů na Hoře sv. Klimenta, kam mezi nás po léta rád zajížděl a s námi prodléval. Chci alespoň takto zmínit ostatním ze Společenství, jací lidé je kdysi spoluutvářeli a svými životy a činy spoluformovali a i po letech se s ním stále identifikovali. I Daria Rybníčková je trvale jednou z těch, kteří jdou společně s námi, společně s Kristem uprostřed, ba nás i předcházejí dívajíce se stejným směrem jako my, kteří kráčíme za nimi, aniž jsme si cizí.

Prosím každého z nás o osobní ztišení, zamyšlení a modlitbu za naši sestru Dariu, jejího manžela Pavla a jejich děti a přátele.

Bůh a jeho blízcí, mezi něž Darja nyní vkročuje, Vám to nezůstane dlužen. A jistě ani ona.

Vždyť s vírou můžeme každý vyznat své přesvědčení, svoji víru a naději: Věřím, že můj Vykupitel žije, a že zase jednou z hrobu vstanu, a uvidím Boha Spasitele svého...

Každého z nás v životě potká těžká chvíle. A ne jedna. Je dobré na ni být připraven a nebýt v ní opuštěným. Solidarita mezi lidmi, neboli obecenství, které přesahuje prosté a fyzické skutečnosti i časové limity, nás propojuje v jedno radostné, trvale, živé společenství těch, mezi nimiž je sám náš bratr, Pán a zachránce, Ježíš Kristus.Tato blahodárná solidarita je trvalá, existuje nyní i ve věčnosti a také v oněch mezidobích našich zkoušek a putování. Ti, kteří pokročili dál, prožili víc a jsou výš a blíž Tvůrci a Zachránci, o tom mohou podat své svědectví i vzít do svých dlaní naši slábnoucí ruku, mysl i srdce, a poskytnout své účastenství, které je vzácné a světskými prostředky nezískatelné. Nebojme se vykročit k tomuto důležitému sblížení a propojení. Propojme se, prosím, s naší sestrou Dariou, s celou její rodinou a pomozme rozmělnit bolest ze zatímní ztráty její fyzické přítomnosti mezi námi. V naději na věčný život, kterou nám dává sám Kristus, spoluustojme tyto chvíle a i v dalších životních etapách mějme na paměti ty, kteří z milosti Boží jsou s námi a s nimi jakkoli spojeni.

Kristus uprostřed nás.

So svjatymi upokoj...

Věčnuju pamjať!

Kristus vstal z mrtvých, smrtí smrt překonal...

Váš MGR

Příloha: Oznámení (formát PDF)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.