29. 3. 2006 Martin Moravec
Patří mezi nejbohatší lidi v zemi. Vystavěl kancelářské budovy za miliardy korun, ale o svém majetku mluví jinak než ostatní. "Za všechno, co mám, vděčím Bohu." Dřív pil, dokonce kradl a byl nevěrný manželce. Pak se jeho život ve vteřině změnil. Zemřel mu dvouměsíční syn a on se obrátil k víře. Mluví tiše a pomalu.
Získal jste někdy majetek - třeba jen jedinou korunu - způsobem, za který se dnes stydíte?
V podnikání jsem se vždycky choval férově. Mezi osmnácti a dvaceti jsem si ale prošel obdobím, za které se dodnes stydím. Začal jsem pít, kouřit, flámovat. Nechal jsem se strhnout lidmi kolem sebe k věcem, které už nikdy neudělám.
Co to bylo?
Na plese jsem ukradl z kabelky peněženku - stalo se to třikrát nebo čtyřikrát. Chytli mě a dostal jsem podmíněný trest.
V kanceláři vám leží na stole Bible. Takže jste porušil jedno z Božích přikázání. Nepokradeš.
Samozřejmě.
Porušil jste i další?
Porušil je úplně každý. Určitě jsem někdy v životě lhal, a když mi bylo osmnáct, tak jsem i něco ukradl. Porušením desatera je samozřejmě i to, že jsem měl mimomanželský sexuální poměr. Bůh mi ale dal sílu se s hříchy vypořádat.
Vzpomenete si na den, kdy jste se poprvé v životě modlil?
Nepocházel jsem z ateistické rodiny. Rodiče byli katolíci a vedli mě k tomu, abych se modlil alespoň občas. Opravdové to ale bylo až v létě 1998, v den, kdy se narodil syn Max. Ráno jsem stál v koupelně a řekl, že bych chtěl Boha o něco poprosit. Byl to pro mě nejdůležitější den v životě. Měl jsem poměrně úspěšnou firmu, ale chtěl jsem mít i někoho, komu ji předám. Syna. Já jsem byl už pátý prvorozený syn v řadě.
Co jste tehdy říkal?
Aby žena byla v pořádku a syn se ve zdraví narodil. To se taky stalo. Porod proběhl hladce a šest týdnů jsme mysleli, že máme doma zdravého chlapečka. Narodil se sice předčasně, měl dětskou žloutenku, ale to nebylo nic, co by doktoři neuměli vyřešit.
Pak uběhlo těch šest týdnů. Co se stalo?
Ženy mají na určité věci šestý smysl. Aniž bychom o tom mluvili, manželka neměla dobrý pocit. Měli jsme jet na pravidelnou kontrolu a den předtím jsme věděli, že Max hůř pije. Takže jsme zavolali do nemocnice a oni nám řekli, ať přijedeme hned. Tam nám po chvilce přišli říct, že mu neodtéká mozkomíšní mok. Hned druhý den musel na operaci a my šli domů s prázdnou taškou. Sedli jsme si do auta a žena povídá, že nám tím chce Bůh něco říct.
Syn šel tedy na operaci. Ale nebyl to zákrok, při kterém byste se měli bát o jeho život. Nebo ano?
To určitě ne. Operace proběhla dobře, malý se měl k světu a my jsme si mysleli, že může žít relativně normálně. Lékaři ale potřebovali zjistit příčinu nemoci, a tak šel na magnetickou rezonanci. Když nám doktor přišel říct výsledek, věděli jsme hned, že se děje něco vážného. Měl slzy v očích... Řekl nám, že má Max v hlavě nádor, který se nedá operovat.
Co člověka v tu chvíli napadne?
Jestli se dá ještě něco dělat. Jestli mu můžeme pomoci. Nechtěl jsem se pustit naděje a věřil jsem, že ho Bůh může vyléčit. Takhle už pomohl spoustě lidí.
Někdo v takové situaci sáhne po alkoholu, někdo jiný sám sobě na život. Co se dělo u vás doma?
Když máte jedno jediné dítě, na které jste čekali řadu let, tak máte pocit, že jste přišel o všechno. Nám velmi pomohlo, že jsme oba uvěřili v Boha a společně se začali modlit. Jinak si nedovedu představit, jak by náš život dál vypadal. Nejhorší je, když se lidi začnou navzájem obviňovat.
Obviňoval jste tedy sám sebe? Řekl jste si, že za to můžete vy?
Přesně to mě napadlo. Proč Bůh trestá malé dítě, když já jsem byl ten špatnej. Totéž si říkala manželka. Mě nikdy ani nenapadlo, abych na ni něco svaloval. Důležité je si uvědomit, že určité věci nemůžete změnit. Můžete změnit jediné: sám sebe.
Když lékaři někomu řeknou, že je jeho dítě nevyléčitelně nemocné, asi se s tím nesmíří. Nevěří tomu.
Samozřejmě že ne. Navíc tatínek mé ženy byl biochemik, který desítky let vyvíjel netoxické protinádorové preparáty. To byla jedna z věcí, na kterou jsme upnuli naději. Další byla víra. Někdy se stanou věci, které nikdo není schopen vysvětlit.
Myslíte něco konkrétního?
Znám člověka, který měl v osmi letech v hlavě nádor velikosti golfového míčku. Potvrdila to magnetická rezonance a on musel na operaci. Lékaři museli otevřít celou hlavu, po několika hodinách přišli za rodiči a hrozně se omlouvali. Žádný nádor tam nebyl.
A vy jste taky věřili.
Jistě, i když manželka měla tušení, že to nedopadne dobře. Já do poslední chvíle věřil, ale marně. Každým dnem bylo na synovi vidět, že se stav zhoršuje. Věřili jsme, že mu může pomoci i naše láska. Několikrát denně jsme za ním jezdili do nemocnice a doufali, že boj nevzdá. Nepřáli jsme si ale, aby nám doktoři o jeho stavu volali.
Proč?
Nechtěli jsme, aby se náš život změnil v čekání na jeden telefon. Třikrát denně jsme za malým jezdili a těsně před každou cestou jsme sami volali do nemocnice. Přece jen ležel na jednotce intenzivní péče, a tam člověk nemůže chodit jako do holubníku. Když jsem tam jedno ráno zavolal a sestřička mi řekla, že jde pro doktorku, tak se mi zastavilo srdce. Věděl jsem, že to musí být z vážného důvodu. Z důvodu, že Max zemřel.
Dá se tahle chvíle srovnat s tou pár týdnů předtím, když vám doktoři řekli, že je nevyléčitelně nemocný?
Do jisté míry ano. Během těch týdnů jsme měli naději, byť malou, ale měli. Tady jsme o ni přišli. Na druhou stranu jsme se na ten moment mohli psychicky připravit. Nebylo to, jako když ráno odejde zdravé dítě do školy a odpoledne vám někdo zavolá, že zemřelo při autonehodě. Máme přátele, kteří i tohle prožili.
Podle biblických příběhů se vám stalo něco podobného jako Jobovi. Taky přišel o děti. A nejen o ně.
Nikdo na světě se nemůže srovnávat s Jobem. Sám Bůh o něm řekl, že nemá na zemi ve své době rovného. On absolutně nemohl chápat, co se mu děje. V životě neudělal nic proti Bohu, a najednou přicházel o majetek, o děti a nakonec je sám raněn ošklivou nemocí. Do toho přicházejí tři nejlepší přátelé a říkají mu, že musel udělat něco špatného, když je tak trestán.
Dal jste se tedy na víru a váš život se od základů změnil. Jak?
Když ztratíte to nejcennější, co máte, začnete se ptát. Je tenhle život opravdu všechno, co mám? Neexistuje něco víc? Jak k tomu ty děti přijdou? Rodiče jsou katolíci, tchyně evangelička a tchán vědec evolucionista, takže doma jsme měli kombinaci všech možných názorů. Začal jsem číst Bibli.
A rozhodl jste se, že nebudete katolík ani evangelík, ale vstoupíte do církve Adventistů sedmého dne. Proč?
Když jsem se zeptal katolického kněze, co je s naším chlapečkem, řekl mi, že je v nějakém přednebi. Ale já už jsem studoval Bibli a věděl jsem, že po smrti nic hned není. Že smrt je pouze spánek a pak jednou přijde vzkříšení. Neexistuje ani žádné věčné peklo, to byly jen nástroje, aby se lidi mohli strašit. O ničem takovém Bible nemluví.
Co se změnilo ve vašem životě po praktické stránce?
Vyznali jsme si s manželkou hříchy. Když se člověk stane křesťanem, měl by zpytovat svědomí a každého, komu ublížil, poprosit o odpuštění.
Komu se to hůř poslouchalo?
Bylo to přibližně stejné.
To jste neměl strach, že když manželce řeknete o své nevěře i krátce po narození syna, že vám nikdy neodpustí?
Ani na chvíli. To je jedna ze základních podmínek křesťanství. Jestliže chci, aby mi odpustil Bůh, tak musím odpustit i já.
Přišly i další změny, začali jste například světit sobotu. Představte si, že za vámi přijde obchodní partner a chce podepsat smlouvu, ze které budete mít miliardu korun. Dá si však podmínku, že to musí být v sobotu. Co uděláte?
Žádné peníze mi nestojí za to, abych se zpronevěřil Bohu. Jinými slovy bych jednoznačně odmítl. Z tohoto světa si neodnesu nic. Že se nám v práci daří a že vyděláváme peníze, to je jen díky Boží milosti.
Jak ta vaše sobota vypadá?
Od stvoření světa je stále stejná. Je to den, kdy člověk nemá pracovat, má být se svými blízkými, číst si Bibli nebo další křesťanské knihy a jít do kostela.
Jsou nějaká obchodní rozhodnutí, o kterých jste přesvědčen, že vám k nim Bůh pomohl?
Pokud s ním máte vztah, tak víte, že není jedna jediná věc, která by se děla bez jeho vědomí. Bůh samozřejmě není automat na vyslyšení modliteb, do kterého byste hodil minci, poprosil o něco, a pak se to stalo. Musíte zaprvé svou práci dělat dobře. A schopnost k tomu vám dává právě Bůh.
S manželkou jste se pokoušeli o další dítě. Ale dlouho to nešlo.
I to byla asi zkouška, kterou jsme si měli projít. Dva roky jsme prosili Boha, že bychom chtěli mít další děťátko. Výsledek nebyl žádný a manželka navíc potratila.
To byla taky zkouška?
Můžete to tak nazvat. Ale Bůh k nám byl milosrdný, protože jsme se to dozvěděli až následně. Ne že bychom se nejdřív těšili na miminko a pak nám řekli, že je zase pryč. Po dvou letech jsme si nicméně uvědomili, že něco děláme špatně. Rozhodli jsme se, že přijmeme Boží vůli, i kdyby nám Bůh už žádné další dítě nedal. Neuplynuly ani dva měsíce a žena otěhotněla.
Když člověk vděčí Bohu za majetek, který nabyl, neměl by mu odevzdávat desátky?
Musíte si uvědomit, že vše, co člověk má, patří Bohu. Bůh říká v Bibli: Má je země se vším, co je na ní. Veškeré zlato, veškeré stříbro. Desátek po mně nechce proto, že by ho k něčemu potřeboval. Ale na světě jsou lidé, kteří sto procent času věnují práci kazatelů, misionářů, a ti musí být z něčeho živi.
Jak se takový desátek odevzdává? Posíláte peníze někam na účet?
Ve starozákonních dobách to fungovalo i naturálně, třeba z úrody. Adventisté nejsou nikde na světě placeni z peněz daňových poplatníků, všichni kazatelé žijí z desátků. Berou průměrný plat v té které zemi bez ohledu na to, kolik na kázání chodí lidí. Takže ano, posílám peníze.
Ve vašem případě to musí být desítky milionů korun.
Víte co, dělá mi obrovskou radost, když mi Bůh dopřeje takový majetek, že z toho může mít užitek i církev. Protože církev bez peněz nemůže existovat. Musí se tisknout knihy, pořádat školení, evangelizační kampaně, platit kazatelé...
Takže jsou to desítky milionů?
To bych ponechal bez komentáře.
Říká učení adventistů něco o tom, že by člověk měl žít skromně?
Nehrajme si na falešnou skromnost. Bible nikde nemluví o tom, že bohatství samo o sobě je něco špatného. V Bibli je mnoho lidí, kteří byli velmi bohatí, mimochodem třeba zmíněný Job nebo Abrahám. Bůh potřebuje lidi ve všech společenských vrstvách. Problém je, když má bohatství ve vašem životě místo, které mu nepřísluší.
Takže pořídit si sportovní auto, lamborghini, za sedm milionů korun jako vy je v pořádku.
Kromě desátků dávám na projekty podpory Božího díla další část svých příjmů. Pak mi zůstávají peníze, které si nechávám pro soukromé potřeby. Za ně si mohu pořídit, v rámci čistoty svého svědomí, co chci, pokud to využiju. Sportovní auto pro mě není modla, nechlubím se jím.
Bál jste se někdy o život?
Jako čtrnáctiletý jsem skočil přes zábradlí před rozjetou tramvaj. Jednou jsem se otrávil plynem a byl v bezvědomí a v bezprostředním ohrožení života. Předpokládám ale, že myslíte kvůli penězům. Ano. Byly situace, kdy mi někdo usiloval o život. Naštěstí jsem je zažíval už jako věřící člověk.
***
Život miliardáře
Za co by mi bylo líto utrácet
Za věci, které nepotřebuju. Nekoupil bych si druhé sportovní auto, jachtu ani ostrov.
Kolik peněz u sebe nosím
V průměru několik tisíc korun. Účty za pár set korun radši platím v hotovosti.
Kolik mám kreditních karet
Reprezentuju firmu, občanské sdružení a taky mám soukromé účty. Čtyři pět karet nepovažuju v dnešní době za nic mimořádného.
Co je pro mě hodně peněz
Z hlediska podnikání to může být projekt, na který finančně nedosáhneme. Tedy například deset miliard korun. V soukromém životě bude to číslo mnohem nižší.
Co si můžu koupit za deset korun
Možná rohlík nebo chleba. Kousek chleba.
Kolik stojí lahev plzeňského piva
Alkohol nepiju.
Kolik stojí kilo kuřete
Jsem vegetarián. Bůh chce, abychom žili zdravě a déle, tak nám říká i něco o tom, co je to zdravý životní styl. Je prokázané, že vegetariáni se dožívají vyššího věku a že mají mnohem nižší výskyt rakovin a nemocí srdce.
Kolik stojí kilo banánů
50 až 70 korun.
* * * * * *
Radim Passer
U dálnice v Praze 4 vystavěl čtvrť kancelářských budov, jejíž hodnota se počítá v miliardách korun. Narodil se 29. září 1963, nedokončil studium na stavební fakultě ČVUT a před revolucí prodával turistům kaviár, šampaňské, cigarety a pražskou šunku. Na začátku devadesátých let začal podnikat s nemovitostmi. Je ženatý, jeho manželka se jmenuje Jana. V roce 1998 jim zemřel dvouměsíční syn Max, dnes mají čtyřletého syna Radima. Hlásí se k církvi Adventisté sedmého dne.
(Převzato z Mladé fronty Dnes ze dne 23. března 2006
Pro Listář vybral mgr)
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
