30. 3. 2006 Jan Niederle
V poslední době se v médiích objevila řada článků na téma provozování duchovní a neduchovní hudby v sakrálních objektech katolické církve. Problémem se stalo uvádění děl Gustava Mahlera v kostele sv. Ignáce v Jihlavě, jehož katolická farnost náleží diecézi brněnské, jejímž biskupem je Msgre. Cikrle.
Mluvčí biskupství Martina Jandlová v této souvislosti argumentovala vatikánskou Kongregací pro bohoslužbu a svátosti z roku 1987, podle které kostely se nemohou považovat za pouhé prostory " pro veřejnost", které jsou k dispozici pro shromáždění všeho druhu. Jandlová říká, že " kostel zůstává posvátným místem i tehdy, když se v něm nekoná bohoslužba. Budou-li se kostely používat pro jiné účely než pro ty, které jsou jim vlastní, nastane nebezpečí, že přestanou být znamením křesťanského mystéria".
Toto konstatování je sice pravdivé, avšak zároveň velmi úsměvné. V sakrálních prostorách se konají takzvané " koncerty pro cizince", známé jako " kšeft koncerty". Tyto hudební produkce mají téměř vždy katastrofální uměleckou úroveň a nepřiměřeně vysoké vstupné.
V těchto případech se nikdo neptá, jestli je hudba tam prováděná duchovní, či liturgická? Stačí, že pořádající agentura platí dané farnosti, či diecézi pronájem? Je snad sakrální půda určena k tomu, aby se tam konal obchod s hudbou? Není právě toto v rozporu s užíváním sakrálních prostor?
Jestliže se věřící člověk chce v kostele modlit a rozjímat o mnoha otázkách života, musí v případě, že se zde koná koncert, zaplatit vstupné obvykle pět set korun, jinak ho ochranka pořádající agentury nepustí do kostela.
Je toto ve shodě s tím, co mluvčí brněnského biskupství píše? Spíše je to v drastickém rozporu. Je snad obchodování na sakrální půdě oním " křesťanským mystériem", o kterém hovoří tisková mluvčí biskupství Martina Jandlová?
Je třeba konstatovat, že se některé diecéze, či jednotlivé farnosti české katolické církve v žádném případě neřídí onou vatikánskou Kongregací pro bohoslužbu a svátosti. Jsou právě v tomto ve velikém rozporu. Velice snadno je možné deklarovat, kolik bylo případů, kdy bylo toto zásadně porušeno - pro nezasvěceného čtenáře - tisíckrát.
Mluvčí brněnského biskupství uvedla, že " kostely mají být otevřené pro koncerty hudby liturgické nebo náboženské, zatímco pro každý jiný druh hudby musejí zůstat uzavřené". Je naprostou pravdou, že sakrální prostory mají být otevřeny hudbě duchovní a ne světské. Zdá se, že symfonické dílo hluboce věřícího Antona Bruckera je asi podle paní Jandlové sice krásná symfonická hudba, ale není duchovní. To je názor plynoucí z nevědomosti, hlouposti a z nedostatku zájmu o duchovní skutky významných jedinců evropské historie a z nesprávného výkladu oné kongregace.
Autor je pianista, skladatel a dirigent
(Převzato z Rovnosti ze dne 24. 3. 2006
Pro Listář vybral mgr)
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
