Jsme spokojeni s tím, co máme?

10. 4. 2006  Pavel Janošík


 

Vidět dobré věci a vděčně je připomínat není obvyklé. Obvyklé je stěžovat si na poměry a naříkat, jak těžko se žije a co všecko chybí ke spokojenosti. Na rozdíl od doby před rokem 1989 může dnes každý hlasitě projevovat svou nespokojenost. Netvrdím, že je kolem nás všechno v pořádku. Mnoho věcí je bezesporu třeba změnit. Nespokojenost, závist, ukřivděnost a stálé nářky jdou však s křesťanskou vírou jen těžko dohromady. Čím hlouběji člověk žije svou víru v Boha, tím svobodnější se stává vůči sobě samému, svým potřebám a své vlastní životní úrovni. Příkladem takového člověka je apoštol Pavel. Pro víru se dostal do vězení a z něj píše: "Nenaříkám si na nedostatek. Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi." 

Něco takového dnes moc často neslýcháme. Občas narazíme na někoho, kdo se chlubí, co má, a plánuje, co ještě získá. Nejčastěji se potkáváme s lidmi, kteří nikdy nemají dost. Takoví býváme mnohdy všichni. Jaká úleva je potkat člověka, který řekne: " Jsem spokojen s tím, co mám. Děkuji, nestěžuji si. Stačí mi to." Je to osvobozující slovo v časech, kdy se životním cílem většiny lidí stává mít víc a víc.

 Pavlova slova ale nejsou chválou nouze ani ujišťováním, že nás odříkání zachrání. Je to jen střízlivé pozvání k vděčnosti za to, co právě máme. Je to odkaz ke zdroji síly, kterou nezbytně potřebujeme, když se octneme v nouzi a musíme se bez toho či onoho obejít. Jeho dopis z vězení pokračuje jinak, než by si přáli lidé, kteří pokládají za správné pohrdat radostmi pozemského života. Apoštol totiž docela překvapivě píše: "Dovedu mít hojnost." My všichni, kterým je lépe v pohodě než v nouzi, my všichni, kteří umíme ocenit dobré věci i krásy života, se z toho můžeme právem těšit. Nemusíme mít špatné svědomí, když si dopřejeme dobré jídlo a pití i lecjaké další potěšení, které nám život nabízí. Ke křesťanské víře nepatří stále chmuřit tvář a zbytečně se upejpat. Věřící člověk umí užívat dobrých darů, dovede vychutnávat krásy života a ví si rady s hojností. Nedejme se svádět těmi, kteří to nevědí, neznají, co je pohoda, radost a veselí, a proto je nepřejí ani ostatním. 

Křesťanská svoboda má dvě stránky. Nejen k nouzi a strádání smíme být svobodni, ale i k radostnému užívání darů života. Nadbytek, pokud je nám dopřán, pak není příležitostí k plýtvání a prázdnému konzumu. Nedostatek, když jej musíme snášet, pak nemusí probouzet závist, zlobu, zatrpklost a zoufalství. Obojí, hojnost i nouze, vede věřícího člověka ke vzájemnému sdílení. V hojnosti je příležitost pomáhat potřebným a v nouzi je možnost nalézt pomoc. Kéž nás tedy nouze nezlomí a hojnost nesvede.

 

O autorovi: PAVEL JANOŠÍK, farář Českobratrské církve evangelické

www.dekanstvivm.horacko.com 

 

(Převzato z monitoringu médií TS ČBK ze dne 6. 4. 2006
Pro Listář vybral mgr)
 

 
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.

 

J. Köhler: Sv. Cyril a Metoděj

INFORMOVAT O NOVINKÁCH

_______________ 

RUBRIKY:

Úvodní strana

Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů

Zpravodajství z křesťanského světa

Ekumenismus

SGAD-ŽD a MOCHES

MSK

Pozvánky

Moravská mša

Sv. Cyril a Metoděj a jejich doba

Duchovní život

Ikony

Osobnosti

K zamyšlení

Současná Morava

Rodinná kronika

Poezie

Humor

Různé

Kontakt na redakci