24. 2. 2006 Miroslav G. Richter
Naproti pozitivnímu trendu růstu počtu prvotních křesťanů, jejich vlivu, i zájmu o ně, je možné vysledovat, že nastává po čase určitý útlum; církev v tomto období ztrácí jisté pochopení pro esenciální význam prosté víry, "dar evangelia".
Z jedné strany se projevuje svátostné zanícení a různé projevy kultu, z druhé strany je zdůrazňován příkladný mravný život, jako výkon, kterým křesťan prokazuje své křesťanství.
Křesťan a jeho vnitřní život zůstává někde na pomezí mezi těmito neosobními břehy života.
Vlivem církevních hierarchů tohoto období začal na evropském Západě převažovat namísto vlastního, pokorného, plnohodnotného a harmonického křesťanského života a směřování, namísto uskutečňování nenásilné evangelizace a šíření opravdové křesťanské naděje a společenství víry, lásky a lidské rovnosti mezi sebou navzájem, i před samotným Bohem, důraz na individuálnost, formálnost a kvantitativní stránku prožívaných jevů. A to jak jednotlivými křesťany, tak i církevními obcemi.
Způsob prezentace křesťanského života a jeho skutků byl formalizován, zmrazen četnými a detailními církevními pravidly, obřadností a institucionalizací. Byla zdůrazňována formální složka jevů, oproti jejich obsahové dimenzi. V souladu s tradicí římské právní společnosti byl kladen důraz na právní znaky, namísto důrazu na význam jednotlivých činů, skutečností. Formálnost a vnějškovost vítězila nad vlastním životem. To se projevilo i v působení těchto sil na další utváření křesťanské morálky, v jejich vlivu na etiku, na správný životní, křesťanský, étos.
Posléze byla přijímána pravidla, která stanovovala, co křesťan dělat smí a co nikoliv. Utvářel se takto nově křesťanský životní styl. Ten se lišil řadou atributů a zacílením od stylu dosavadního, který byl svým způsobem nejen pohanský, ale v mnoha ohledech i nevěrohodný, neinspirativní a přebujelý. To způsobovala zejména jeho náboženská přežitost, jeho nepřehledný eklekticismus, ale především jeho zjevná, vnitřní, schizofrenie, projevovaná v okázale prezentovaných proklamacích o pluralitě a tolerantnosti života, myšlení a kultu, s nimiž kontrastoval reálný život a zejména přístup státní moci k novému náboženství, kterým právě křesťanství bylo. Tento rozpor byl mučivě vnímán především vrstvou vzdělanců a společensky významně postavených osob, které z něj hledaly, nejen pro sebe, východisko.
(Úryvek z práce M. G. Richtera "Středoevropské křesťanství, Slované a cyrilometodějské mise")
DISKUSE
Pokud chcete reagovat na tento článek, můžete tak učinit zde.
