11. 2. 2006 Petr Cekota
Vatikán. Papež Benedikt XVI. schválil dekret, jímž se udělují plnomocné a částečné odpustky v souvislosti se Světovým dnem nemocných, který připadá na 11.února, den památky Panny Marie Lourdské. Příslušný dokument podepsal hlavní apoštolský penitenciář kardinál James Francis Stafford.
Plnomocné odpustky mohou získat ti, kteří se v uvedený den zúčastní liturgie v katedrále v Adelaide nebo na kterémkoli jiném posvátném místě, kde bude církev slavit liturgii na úmysly Světového dne nemocných. Tyto odpustky je možné získat za splnění obvyklých podmínek (svátost smíření, svaté přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce a nemít zálibu v žádném hříchu).
Plnomocné odpustky mohou získat v tento den také ti, kteří se v důsledku permanentní služby ve zdravotnickém či léčebném zařízení nebo i v domácí péči o nemocného nemohou osobně zúčastnit liturgie a věnují svou práci na ten úmysl, jakoby sloužili samému Kristu.
Podobně mohou získat plnomocné odpustky také osoby, které pro nemoc, stáří či podobné závažné důvody nemohou se zúčastnit slavení liturgie, ale účastní se na ní duchovním způsobem, přičemž svá utrpení obětují Bohu, prostřednictvím Panny Marie, jež je "Uzdravením nemocných".
Částečné odpustky pak mohou získat věřící, kteří se kdykoliv od 9. do 11. února obrátí k milosrdnému Bohu s pokorným srdcem a vroucí modlitbou o pomoc nemocným.
Svatý otec vydal ke 14. Světovému dni nemocných poselství, které bylo zveřejněno již v prosinci minulého roku a v němž klade zvláštní důraz na zabezpečení potřebné péče o osoby duševně a mentálně nemocné. Tématem letošního Světového dne nemocných je právě duševní onemocnění jako jedna z narůstajících bolestí moderní sekularizované společnosti.
Léčebná péče o duševně nemocné je mnoha zemích světa na nedostatečné úrovni. Benedikt XVI. oceňuje všechny ty, kdo věnují svůj čas a síly pro nové začlenění duševně nemocných do společnosti. Zvláště pak vyzývá k osvojení nových léčebných terapií, které vycházejí z rozlišování příčin a zdrojů obtíží. V závěru se papež obrací na rodiny, které prožívají těžkosti, neboť mají mezi sebou takto postiženého člověka. "Světový den nemocných" bude příležitostí k vyjádření podpory a solidarity rodinám, které se starají o duševně nemocné osoby, uvedl v poselství Svatý otec.
Drazí bratři a sestry,
11. února 2006, v den liturgické památky blahoslavené Panny Marie Lurdské, se uskuteční 14. světový den nemocných. V minulém roce tento světový den proběhl v mariánské svatyni v Mvolyé v Yaoundé (Kamerun) a u této příležitosti věřící a jejich pastýři, ve jménu celého afrického světadílu, znovu potvrdili své pastorální úsilí pro nemocné. Nadcházející světový den se uskuteční v Adelaide, v Austrálii, a vše vyvrcholí eucharistickou slavností v katedrále zasvěcené sv. Františku Xaverskému, neúnavnému misionáři východních národů. Při této příležitosti se církev chce se zvláštní starostlivostí sklonit k trpícím, a tím obrátit pozornost veřejného mínění k problémům spojeným s mentálním postižením, jež v současné době postihuje pětinu lidstva a znamená skutečné společenské a zdravotní nebezpečí. Pamětliv pozornosti, kterou můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II. věnoval této každoroční události, chci také já, milí bratři a sestry, být duchovně přítomen na Světovém dni nemocných, abych se zastavil a přemýšlel, v souznění s účastníky, o situaci duševně nemocných všude ve světě a povzbudil úsilí církevních společenství, aby jim vydávalo svědectví o něžném milosrdenství Páně.
V mnoha zemích ještě neexistují v této oblasti žádné zákony a v jiných zemích zase chybí jasná politika týkající se duševního zdraví. Dále je potřeba poznamenat, že protahování ozbrojených konfliktů v různých částech světa, sled hrozných přírodních katastrof, rozšíření terorismu, kromě toho, že důsledkem je nevídaný počet mrtvých, zanechaly tyto události v těch, kteří přežili, psychická traumata, mnohdy těžko napravitelná. V zemích s rozvinutou ekonomikou odborníci zjišťují, že v zárodku nových forem duševních neduhů se projevuje i negativní vliv krize morálních hodnot. To zvyšuje pocit osamělosti, podkopávající či dokonce bořící tradiční formy společenské soudržnosti, počínaje institucí rodiny, a vedoucí k tomu, že nemocní, zvláště mentálně, jsou odstrkováni a často považováni za břímě pro rodinu a společnost. Chtěl bych zde poděkovat těm, kteří různými způsoby a na různých úrovních usilují o to, aby neupadal duch solidarity, ale aby lidé vytrvali v péči o tyto naše bratry a sestry a nalézali inspiraci v ideálech a zásadách lidských i evangelijních.
Povzbuzuji proto snahy každého, kdo se zasazuje o přístup každého mentálně postiženého k potřebné léčbě. Bohužel, v mnoha částech světa služby pro tyto nemocné chybí nebo jsou zcela nedostatečné. Společnost ne vždy přijímá duševně postižené s jejich omezeními, a i proto se objevují problémy se zajištěním potřebných lidských a finančních zdrojů. Je potřeba lépe začlenit sousloví přiměřená léčba a nová citlivost tváří v tvář porušení, aby byla dána možnost pracovníkům v této oblasti účinněji pomáhat nemocným a jejich rodinám, které nejsou schopny se samy odpovídajícím způsobem postarat o své příbuzné v nesnázích. Nadcházející Světový den nemocných je vhodná příležitost vyjádřit solidaritu rodinám, jež pečují o osoby duševně nemocné.
Rád bych se nyní obrátil na vás, milí bratři a sestry, kteří jste zkoušeni nemocemi, a pozval vás, abyste společně s Kristem nabídli váš stav utrpení Otci, s ujištěním, že každá zkouška přijatá s odevzdaností je záslužná a získává božskou dobrotivost pro celé lidstvo. Vyjadřuji ocenění všem těm, kteří o vás pečují v asistenčních zařízeních, v denních střediscích, v diagnostických a pečovatelských centrech, a vybízím je, aby se všemožně snažili o to, aby nikdy nechyběla lékařská, sociální a pastorační péče těm, kdo ji potřebují, péče, jež respektuje důstojnost každé lidské bytosti. Církev, obzvláště prostřednictvím činnosti kaplanů, vám bude stále nabízet svou pomoc, dobře si vědoma, že je povolána projevovat Kristovu lásku a podporu všem těm, kteří trpí, i vůči těm, kteří o ně pečují. Pastoračním pracovníkům, sdružením a neziskovým organizacím doporučuji konkrétními formami a iniciativami podporovat rodiny, které mají na starost duševně nemocné, vůči nimž, doufám, se bude rozvíjet a šířit kultura přijetí a sdílení, rovněž díky vhodným zákonům a léčebným plánům, předpokládajícím dostatečné zdroje pro konkrétní využití. Formace a nové vyškolení personálu působícího v tak citlivé oblasti společnosti jsou potřebné jako nikdy předtím. Každý křesťan, podle vlastního svěřeného úkolu a vlastní zodpovědnosti, je povolán přispět k tomu, aby byla uznána, respektována a prosazována důstojnost těchto našich bratří a sester.
Duc in altum! Toto pozvání Krista Petrovi a apoštolům adresuji církevním společenstvím, rozptýleným ve světě, a zvláště těm, kteří jsou ve službě nemocných, aby s pomocí Panny Marie, Salus infirmorum, svědčili o dobrotě a otcovské péči Boha. Svatá Panno, posilni ty, kteří jsou postiženi nemocí, a podpoř ty, kteří jako dobrý Samaritán tiší jejich rány tělesné a duševní. Vzpomínám na vás ve svých modlitbách a zároveň rád všem udílím své požehnání.
Vatikán, 8. prosince 2005
Benedikt XVI.
(Pro Listář vybral mgr)
