Nebojte se!

6. 4. 2006  M. G. Richter


 

Dnes si připomínáme 1121 let od smrti sv. Metoděje, 1120 let od vyhnání žáků a 21 let od postavení Gorazdovy zvonice na Hoře sv. Klimenta, které zahájilo vítěznou finální fázi procesu zápasu s ateistickou totalitou u nás i v nás. Při této příležitosti uveřejňujeme následující esej. 

 


 

Opravdová radost, nadšení z života a úžasná naděje:
to je pro mne život v Kristu a s Kristem,
to jsou pro mne Velikonoce, které prožívám a které chci prožívat.

*  *  *  *  *  *  *

Nikdy nezapomenu, jak jsme slavili Vzkříšení v památném roce 1985. Bylo to 6. dubna, zrovna a symbolicky v den kdy jsme si my, ve Společenství sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví, připomínali blažené zesnutí našeho apoštola, sv. Metoděje, a nástup sv. Gorazda do služby metropolity moravského, do níž jej ustanovil sám sv. Metoděj.

Časně ráno jsme připutovali na temeno naší Hory, obtěžkáni nákladem kovových ozvučnic, cementu, věder písku, nářadí a kdovíjakými potřebnými nástroji, abychom vykonali dílo, které mělo symbolicky vyjádřit naši cyrilometodějskou víru, naše poctivé a upřímné odhodlání žít křesťansky v Kristu a s Kristem v pravdě a lásce, a podstoupit nelehký a nerovný zápas s totalitním zrůdným, všeobjímajícím zlem až do vítězného konce.

Na zemi ležel ještě sníh, ale slunce již prosvěcovalo nový den a dávalo tušit jeho nevšední charakter. V blaženém nadšení a zápalu pro Boží věc jsme uskutečnili dílo, a uprostřed dne jsme vztyčili Gorazdovu zvonici a rozezvučeli její lahodně znějící zvony. "Hospodine, pomiluj ny! Jezu Kriste, pomiluj ny! Ty Spase všeho mira spasiž ny i uslyšiž…" zaznívalo do širého světa a neslo se daleko, daleko po moravské zemi a výš a výš, až k nebeské báni…

Modlitbami, obětmi, strádáním, pronásledováním a přísnými posty posvěcené úsilí a dílo bylo završeno, stalo se srozumitelně a bezeslovně promlouvající národní citerou či cimbálem, u něhož mnozí mohli nalézt správnou orientaci, své duchovní, mravní probuzení i naději a povzbuzení k nastoupení cesty k pravé víře a životu. "Christos voskrese! Voistinu voskrese!" neslo se od úst k ústům hrstečky těch, kteří zde - ne nepodobni prvním učedníkům Páně i našich svatých věrozvěstů - zvěstovali radostnou naději: "Kristus vstal z mrtvých!", a to, že všem, kteří v něho věří a milují ho, dává plnost věčného života a společenství s ním.

Přestože naše Hora byla po celou dlouhou dobu naší péče o ni již po několik let soustavně sledovaná tajnou státní policií, využívajících k tomu i všelijakých místních donašečů, udavačů a špiclů (jak o tom svědčí očití dosud žijící hodnověrní svědkové z blízkosti Hory), která chtěla znemožnit uskutečnění tohoto nejen symbolického díla, nedošlo k žádnému narušení našeho konání ani k žádnému zásahu, který by znemožnil naše úsilí, nebo který by nějak zneuctil a poznamenal tento radostný den.

I v tomto byly "naše horské cyrilometodějské Velikonoce 1985" autenticky podobné velikonočním událostem v Jeruzalémě za dnů Krista Pána.

 

Alleluja!

Živ buď nad smrtí Zvítězitel, jenž z hrobu svého slavně vstal…

 

V podvečer tohoto velkého dne jsme se - při dodržení všech nezbytných konspirativních pravidel - přesunuli do jihomoravských Prušánek, kde jsme byli odhodláni slavit slavné Zmrtvýchvstání Páně starobylým moravsko - byzantským obřadem, včetně veřejného nočního světelného průvodu kolem chrámu, což v té době bylo něčím neslýchaným!

Hlouček mladých křesťanů uprostřed ateistického nebezpečenství.

Uprostřed noci, v potemnělém, postupně prosvětlovaném chrámě, v radostném objímání a polibcích vzájemného obecenství křesťanské lásky, se poznenáhlu, ale nezadržitelně proměňovalo opatrné "Voskresenije Tvoje Christe Spase, angěli pojut na něběsěch …" v nadšené, jásavé a triumfální "Christos aneste ek nekron…" prokládané staroslovanským "Christos voskrese!", aby nad ránem uslzené oči hloučku přečistých duší zaslechly samovolně se rozeznělý hlas kostelního zvonu, zvěstujícího jitro nového, velikonočního božíhodového dne, a v zápětí i spatřili první paprsky nového slunce, pronikající k nim do chrámové prostory skrze okenní vitráž, znázorňující předrahé prosvětitele a otce svaté Konstantina - Cyrila a Metoděje.

 

"Blagosloví duše moja Hospoda…",

 

zaznívalo pojednou z andělských hrdel těch, uprostřed nichž, alespoň protentokrát, nepochybně přebýval sám Hospodin…

A tento nezapomenutelný, radostný prožitek přeji z upřímného srdce každému upřímnému a hledajícímu srdci, a především Tobě!


Tvůj Miroslav Gorazd Richter 

 

 

Christos aneste!

Christos voskrese!

Kristus vstal z mrtvých!

 

 
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.

 

J. Köhler: Sv. Cyril a Metoděj

INFORMOVAT O NOVINKÁCH

_______________ 

RUBRIKY:

Úvodní strana

Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů

Zpravodajství z křesťanského světa

Ekumenismus

SGAD-ŽD a MOCHES

MSK

Pozvánky

Moravská mša

Sv. Cyril a Metoděj a jejich doba

Duchovní život

Ikony

Osobnosti

K zamyšlení

Současná Morava

Rodinná kronika

Poezie

Humor

Různé

Kontakt na redakci