Nechť povstane Bůh

Velikonoční žalm (Ž 67, 2 - hebrejsky 68, 2)

17. 4. 2006  Jean Valentin



Nechť povstane Bůh,
a nechť se rozprchnou jeho nepřátelé,
nechť se před ním dají na útěk, kdo ho nenávidí

 

Takový je, podle překladu z řečtiny, smysl úvodu tohoto vítězného žalmu, který se čte o velikonočním obřadu. V řečtině se Nechť povstane Bůh může také přeložit jako Nechť Bůh vstane z mrtvých (tak je žalm přeložen i do staromoravského resp. staroslovanského jazyka: Da voskrésnět Bóh - pozn. red.), to je stejný výraz, což vysvětluje výběr tohoto textu pro velikonoční svátky! Slavením Vzkříšení Pána byzantská církev znovu zpřítomňuje naději lidu Staré smlouvy, a liturgickým užitím vítězného žalmu projevuje velikonoční naplnění víry Izraele.

V hebrejštině tento žalm, který obsahuje několik dost temných pasáží, působí spíš jako bojový zpěv: ve válkách, které monoteistický Izrael vede proti svým pohanským sousedům a nepřátelům, dá vítězství jeho lidu pouze Bůh, který povstane. Všimněme si ostatně, že ortografická zvláštnost hebrejštiny (yâqûm je nedokonavý tvar, není to vyjádření vůle, jak to chápe řečtina) nás vede k tomu, abychom nahradili výraz přání a naděje (Nechť povstane Bůh) výrazem popisu a jistoty (Povstane Bůh). Zbytek se pak přeloží stejným způsobem, pokud vycházíme z hebrejštiny.

To řecká Bible zpívá tyto verše způsobem modlitby a naděje: Nechť povstane Bůh. Je zajímavé, že i když se používá výchozí text pro překlad hebrejský, u mnoha francouzských biblí to nepřekáží tomu, aby se v tomto místě nedržely překladu řeckého textu, který, neměli bychom zapomenout, pronikl do francouzské kultury cestou latinských překladů. Vytrvalost liturgické tradice!

Takže od popisu, od teologie je zde přechod k naději, k výkřiku srdce. Ano, nechť Bůh povstane! Povstal o velikonocích, rozdrtil smrt a navždy prozářil svět: ale nechť povstane také dnes, každý den, kdy můžeme žít a kde nám On dává možnost setkat se s Ním. Nechť nám dá každodenně prožívat toto setkání, tento návrat k němu, ve zkroušenosti pokání, ale i v radosti z jeho vítězství nad smrtí, v radosti, kterou nám dává jistota, že nás Jeho láska přijímá i tak hříšné, jací jsme.

Anasthito o Theos, říká žalm: Nechť povstane Bůh. Christos anesti, odpovídá modlitba Církve: Kristus vstal z mrtvých! Byzantský ritus tím, že tento žalm vybral pro velikonoční svátky, nás zve k meditaci o dovršení slibu Staré smlouvy v Ježíši, abychom v Něm našli klíč ke všem písmům a ke všem lidským nadějím. To, co mě oslovuje ve velikonočních obřadech, je radost, která tam je všudypřítomná, radost na ostří nože, pokud to tak mohu říci! Prožijme tuto radost ještě jednou společně, tím, že se naučíme vidět v Ježíši Kristu vítěze nad smrtí, nad vším, co je pro nás neznámé a nahání nám strach, nad vším, co zahání radost. Nechť povstane Bůh a nechť se rozprchnou jeho nepřátelé, tento rok znovu, a nechť Jeho radost a světlo panují v našich srdcích a myslích!

 

V českém ekumenickém překladu Bible je tento žalm uveden jako Ž 68,2 a překládá se ve tvaru: Povstane Bůh a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí - pozn. překl.)

 

(Převzato z Missive des douzes apôtres, duben 2004, č. 248
Z francouzštiny přeložila ing. Lydie Čechová
Pro Listář vybral mh)

 
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.

 

J. Köhler: Sv. Cyril a Metoděj

INFORMOVAT O NOVINKÁCH

_______________ 

RUBRIKY:

Úvodní strana

Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů

Zpravodajství z křesťanského světa

Ekumenismus

SGAD-ŽD a MOCHES

MSK

Pozvánky

Moravská mša

Sv. Cyril a Metoděj a jejich doba

Duchovní život

Ikony

Osobnosti

K zamyšlení

Současná Morava

Rodinná kronika

Poezie

Humor

Různé

Kontakt na redakci