5. 2. 2006 Andrea Hrodková
Před několika dny skončil Týden modliteb za jednotu křesťanů, kdy všichni usilují (nebo se snaží usilovat) alespoň tento týden o vzájemnou úctu. Neměla by to však být taková úcta, kterou jednotlivé denominace vyjadřují mezi sebou respekt ke statusu státem uznané náboženské společnosti, nebo složení zbraní mezi konkurenčními nevěstami Páně. Především bychom si měli uvědomit, že jde o úctu k Duchu Svatému, který si vane kam chce, bez ohledu na církevní nebo chcete-li denominační příslušnost, bez ohledu na církevní právo, na věk, pohlaví, postavení a dokonce i bez ohledu na to, zda a jak moc je kdo věřící.
V symbolický den, na závěr letošního Týdne modliteb, vyšla první encyklika papeže Benedikta XVI. s názvem Bůh je láska: "Rozdělení se ukazují jako překonatelná, hledíme-li na ně s vědomím, že Bůh je láska". Jaké to povzbuzení a občerstvení! Člověk má pocit, že sníh taje, svítí slunce a venku je jaro.
Do reality sněhových závějí, klesající rtuti teploměru, zkřehlých rukou i nohou mne záhy vrací zpráva, že pan biskup Hučko nedovolil o. Milanovi Vavrovi s námi sloužit liturgii. Před několika lety jsme se na žádost pana biskupa Cikrleho, pod jehož jurisdikci jakožto římští katolíci spadáme, uchýlili do Slavkova u Brna, aby zde o. Milan Vavro mohl sloužit liturgii samozřejmě nejen pro naše Společenství, ale pro všechny zájemce o cyrilometodějskou spiritualitu, východní liturgii apod. Nyní však jiný biskup totéž zakáže, protože sloužení východního obřadu spadá do jeho jurisdikce. Nebudu zde rozebírat důvody, které biskupa Hučka k tomuto kroku vedly a hodnotit jejich opodstatněnost, to by vyžadovalo více času. Řešení těchto neshod takovýmto radikálním krokem však považuji za násilí. Liturgie, eucharistie je přece srdcem a dechem duchovního života. Znemožnit srdci, aby bilo, a plícím, aby nabíraly dech, znamená připravit o život.
Abych přišla na lepší myšlenky, beru do ruky Katolický týdeník a zrak mi padá na báseň polského básníka, kněze Jana Twardowského "Úplně nakonec" a tak vám ji úplně nakonec předkládám.
Úplně nakonec pak
spas teology
aby nesnědli všecky svíčky a neseděli potmě
netloukli růži po prackách
nekrájeli evangelium na plátky
nehráli svatým slovům na nervy
nekáceli bambus na udice
nehádali se mezi sebou
nepřijížděli na hrochu latiny
aby se nedivili
že do nebe vede
bezradný štěbet víry
(Přeložil Jaroslav Šubrt)
Pozn. red: Uvítáme názory čtenářů na toto téma.
