O čem se mluví: Kauza varšavského metropolity

10. 1. 2007 Johana Bronková

"Když byl msgr. Wielgus jmenován, nevěděli jsme nic o jeho spolupráci s tajnými službami." - říká tentokrát autoritativní hlas, prefekta Kongregace pro biskupy. Kardinál Re na stránkách italského deníku Corriere della Sera otevřeně doznává, že nezvykle promptní rozhodnutí Vatikánu, které zabránilo slavnostnímu entrée biskupa Wielguse do čela varšavské arcidicéze, motivoval nejen samotný fakt spolupráce s tajnou policií minulého režimu, ale také lež a polopravda: totiž "popření spolupráce v pátečním prohlášení a neúplné informace podané Svatému Stolci v rámci nominační kampaně." Jinými slovy Vatikán neznal plnou pravdu, jak to sugerovaly první obhajoby biskupa Wielguse. Když P. Lombardi publikoval 21. prosince prohlášení, které zaštiťovalo nominaci, vědělo se pouze o tom, že k jistým kontaktům s tajnými službami došlo, ale nebylo známo nic o jejich rozsahu a důležitosti, uvádí kard. Re. Mediální kampaň usvědčila nominovaného arcibiskupa ze lži, a tak utrpěla "dobrá pověst", která je podle kanonického práva podmínkou k biskupskému jmenování.

Zatímco polský tisk dnes oslavuje Papeže, který zabránil skandálu, v západoevropském tisku najdeme řadu banalizací, dosvědčujících, že zkušenost s komunistickým terorem je nepřenosná. Tajuplně zní i slova vatikánského mluvčího o "útoku na církev, v němž se spojili její někdejší pronásledovatelé s novými protivníky." Aniž bychom hledali nepřítele za každým rohem, je myslím třeba smeknout před aktivitou našich severních sousedů. Národ, ve kterém bychom hledali nepokřtěného katolíka s lucernou a který je proto vděčným cílem těch, kdo ztotožňují víru s tmářstvím, tentokrát ukázal, že si nejen váží svých reprezentantů, ale že také chce mít na předních místech lidi, kterých si může vážit. Je třeba si všimnout, že nejradikálnější kritika vyšla z řad katolických publicistů i samotných představitelů církve. Například gdaňský arcibiskup, Tadeusz Gocłowski, otevřeně prohlásil, že by v podobné situaci podal demisi.

Prvními viníky jsou nepochybně ti, kdo za křiku a šikany nutili mladé a nezkušené lidi ke špinavé spolupráci, a společnost by si měla dát tu práci a ukázat na ně ještě jednou prstem. Zároveň je ale naprosto legitimní požadovat, aby ti, kdo káží víno, víno také pili - a naopak. V opozdilých polských lustracích jde církev v první linii. Je to jistě těžká zkouška, ale jedině tak se mohou dostat ke slovu ti, kdo statečně nesli břemena minulého režimu, a nebo noví lidé, před kterými stojí nesnadný úkol rozlišit a obstát ve zkouškách nové doby. Jak napsal v deníku "Rzeczpospolita" P. Stefan Moszoro-Dąbrowski, snad přišel znovu čas volat, tak jako v patové situaci ve čtvrtém století v Miláně: "Ambrož biskupem", tím spíš, že "zbožní a vzdělaní kněží v plné síle, kteří nemusí nikomu vysvětlovat nic ze své minulosti, nechybí."

(Převzato z vysílání Radia Vaticana ze dne 8. 1. 2007
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.