Ruská tajná služba FSB oznámila, že zpřístupní archívy, které dokumentují represe minulého století
20. 7. 2007 Petr Vavrouška
Moderátor (Václav Sochor):
Ruská tajná služba FSB počátkem měsíce oznámila, že zpřístupní archívy, které dokumentují represe z 20. až 50. let minulého století, tedy z doby nejtvrdších komunistických represí, během nichž nechal Stalin v gulazích zlikvidovat nejméně 20 milionů svých spoluobčanů. Ruští odborníci (například Arsenij Gorinskyj z hnutí Memoriál) upozorňují, že rozhodnutí FSB o zpřístupnění některých dokumentů není žádnou senzací. Zpravodaj Radiožurnálu v Rusku Petr Vavrouška se vydal na Solovecké ostrovy, místo jednoho z nejdrsnějších pracovních táborů, aby se pokusil zjistit, co lze o stalinském teroru vyčíst přímo na místě.
Redaktor (Petr Vavrouška):
První gulagy, sovětské koncentrační a pracovní tábory, vznikly na
severu Ruska, na Soloveckých ostrovech v Bílém moři. Ročně je navštíví
až 20 tisíc lidí. Pouze zlomek ale pátrá po osudech svých blízkých,
kteří tábory na Solovkách prošli. Přímo na místě jsem si vyzkoušel,
co mohou nebo spíše nemohou zjistit.
"Téměř každý den potkávám na Solovkách lidi, kteří hledají jakoukoliv stopu po svých příbuzných. Nejdříve se snažili přes archivy, ale když neuspěli, odjeli s poslední nadějí na tyto ostrovy, kde byly věznice," říká mi Jurij Brodský, respektovaný historik, který o gulagu natočil řadu filmů a sám zachránil tisíce archivních materiálů. Právě na něj se obracejí pozůstalí oběti gulagů. Mnohdy totiž nemají v ruce žádné konkrétní informace. Oni prostě nic nevědí, pouze to, že dědečka zatkli a odvezli na Solovecké ostrovy. To je vše, popisuje běžný postup spisovatel a dokumentarista. Za posledních 20 let už pomohl vyjasnit osudy desítek obětí Soloveckých táborů a ukazuje mi jejich seznam. Kolik lidí na ostrovech zemřelo se ale dodnes přesně neví. Bolševici v minulosti zametali stopy. Falšovali protokoly, lhali o příčinách smrti nebo konkrétním místě úmrtí vězňů. Před pár dny ale ruská tajná služba oznámila, že otevře archivy z dob Stalinských represí. Není to důkaz toho, že téma gulagů už není v Rusku tak neveřejné? Jurij Brodský si myslí, že ne. V 90. letech bylo jednodušší získat nějaké materiály z archívů. Dnes je to zcela nereálné. Ne proto, že by byly uzavřené, ale byrokratický proces je smrtící, stěžuje si na základě svých zkušeností historik.
Loučíme se a já mířím do Soloveckého kláštera. Významné poutní místo pravoslavných věřících, ale také muzeum historie ostrovů se už několik měsíců opravuje dnem i nocí. Za hluku práce dělníků vstupuji do kanceláře ředitele muzea Michaila Lopatkina. Ten deklarované otevření archívů vítá.
"Pro muzeum jako je to naše, které se zajímá o problematiku gulagů je to dobrá zpráva. Procedura získání tajných materiálů z archivu je neuvěřitelně byrokratická, pro obyčejné lidi až nepředstavitelná", přiznává ředitel muzea a dodává: "Existuje řada případů, kdy k nám na Solovky přijíždějí příbuzní obětí gulagů a pátrají po osudu svých blízkých. Hledají jakýkoliv důkaz. Cokoliv u nás v archívech je, to jim samozřejmě předáme", popisuje Lopatkin.
Sám jsem během pobytu na Solovkách potkal desítky Rusů, kteří podnikli dlouhou cestu na ostrovy jen proto, aby viděli ruiny bývalých táborů nebo se pomodlili u masových hrobů v lesích. Přímo na místě je přitom jen těžko představitelné spojit si čarokrásnou přírodu ruského severu se zvěrstvy, které se zde odehrávaly. Bývalí vězni ve svých pamětech přiznávají, že právě spojení úchvatné přírody a tragédie na Solovkách je neuvěřitelně mučilo. Nedokázali se s tímto paradoxem srovnat, přiznává mi otec Matfej, představený kostela na hoře Sekyrka, kde docházelo k těm nejhorším mučením. Otec Matfej mě upozorňuje na příkré dřevěné schody, které vedou od úpatí kopce. Jeden z místních mnichů dlátem právě opracovává zábradlí. Na těchto schodek krutí dozorci sráželi vyčerpané vězně. Tisíce jich pak mrazem a hladem zemřeli. Mnozí návštěvníci kostelíka o této historii ani netuší. "Stejně je to jedno, protože pořád ještě mohou být naživu lidé, kteří se nějakým způsobem podíleli na likvidaci vězňů a ti nechtějí vytahovat z archivů pro ně nepříjemnou minulost", myslí si otec Matfej. Rusko se vůbec nedokáže objektivně a kriticky podívat na svou historii. Svědčí o tom i fakt, že ve všech ruských městech najdete náměstí, ulici a nebo sochu Vladimíra Iljiče Lenina. Přitom on byl strůjcem prvních táborů. On rozpoutal rudý teror. Likvidoval odpůrce bolševické revoluce. O to se ale například ruská mládež příliš nezajímá. Stejně jako má i mlhavé znalosti o gulagu.
Moderátor (Václav Sochor):
Na Soloveckých ostrovech natáčel reportér Petr Vavrouška.
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 19. 7. 2007
Pro Listář vybral mgr)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
