Vatikán po 700 letech zveřejní důkazy o nevině templářů
17. 10. 2007 Rostislav Matulík
Ukončit jednou provždy záhady a spekulace obklopující Templářský
řád se rozhodli podle deníku L´Osservatore Romano ve Vatikánu. Experti
ze supertajného vatikánského archívu vydají 25. října knihu Processus
contra Templarios, v němž představí veřejnosti klíčový dokument,
utajovaný bezmála sedm století. Cílem této otevřenosti je obnova pověsti
řádu, který byl počátkem 14. století zrušen a jeho představitelé
byli v roce 1314 upáleni jako kacíři. Řád byl největším a nejmocnějším
křesťanským rytířským řádem středověku. Celý jeho název zněl
Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, obecně se používá termín
templářští rytíři či templáři. Vznikl v důsledku první křížové
výpravy do Svaté země, která skončila v roce 1099. Jeho úkolem řádu
bylo pomoci chránit nově založené Jeruzalémské království proti nepřátelským
muslimským sousedům a zajistit bezpečnost pro zástupy poutníků z
Evropy, putující do Jeruzaléma po jeho obsazení. Odznakem rytířů byly
bílé pláště, doplněné záhy o typické červené kříže.
Řád záhy začal rozvíjet také ekonomické aktivity a snažil si vybudovat základny i v Evropě. Počátkem 13. století se templáři stali výraznou ekonomickou, politickou i vojenskou silou, která nepodléhala prakticky nikomu a měla sloužit jen papeži. Měli početnou a silnou nadnárodní armádu. Vystupovali také jako významní mezinárodní bankéři a vydělávali na křížových výpravách a obchodování se Svatou zemí obrovské jmění. To samozřejmě popuzovalo světské panovníky. Proti templářům od roku 1307 začal vystupovat francouzský král Filip IV. Sličný. Jako důvod uvedl, že mu templáři údajně odmítli přispět na jeho válečné výlohy. Do jaké míry to byla záminka a do jaké míry skutečný důvod lze těžko posuzovat, každopádně důvodů k zakročení proti této mocné síle bylo více než dost.
Řád uzavřený před okolním světem přirozeně obklopovalo mnoho tajemství a dohadů, kterých král využil k obviněním, která byla proti řádu vznesena mnohdy neprávem. Templáři byli mimo jiné obviněni z kacířství a neúcty k svátosti oltářní. V pátek 13. října 1307 bylo zahájeno rozsáhlé zatýkání templářů ve Francii. Rytíři se nepostavili na odpor a bylo tak zatčeno na 5 000 rytířů včetně velmistra řádu. Procesy trvaly sedm let, mnozí templáři byli upáleni a jiné čekalo doživotní vězení. Velmistr Jacques de Molay, preceptor Geoffroy de Charnay a dva další představení řádu ale na v samém závěru odvolali veškerá přiznání a byli ještě týž den večer upáleni v centru Paříže.
Nová kniha o jejich osudu se opírá o pergamenovou listinu, kterou v roce 2001 objevila ve vatikánských archívech profesorka Barbara Fraleová. Dokument obsahoval poznámky k procesu, a v závěru pak senzační objev - papežskou milost a úplné zrušení všech obvinění členů řádu z hereze. "Když jsem na listinu narazila, nevěřila jsem svým očím. Byla už od 17. století špatně založena, a proto se o ní nevědělo," řekla deníku profesorka. Listina je známá také pod názvem Chinonský pergamen a odhaluje, že templáři při vstupu do řádu měli poplivat krucifix, zapřít Ježíše a políbit ústa, pupek a zadnici rytíře, který novice uváděl do společenství.
Templáři v dokumentu ale vysvětlují, že ponižující ceremoniál nebyl rouháním, nýbrž měl polibky symbolizovat naprostou podřízenost řádu, a také varovat nastupující rytíře, co je čeká, upadnou-li do rukou Saracénů. Papež Klement proto rozhodl, že iniciační rituál není blasfémií, jak se to snažil během zatýkání prokázat Filip Sličný. Papež ale králi nakonec ustoupil, protože chtěl zachovat mír s Francií a zabránit schizmatu v církvi. "Máme v rukou důkaz, že Svatý stolec nepovažoval templáře za heretiky, a nestihl je žádnou klatbou. I po dlouhých 700 letech je to třeba nyní napravit," argumentuje profesorka Fraleová.
(Převzato z vysílání ČRo6 ze dne 5. 10. 2007
Pro Listář vybral mh)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
