15. 5. 2008 (red)
Níže přinášíme několik článků z monitoringu TS ČBK, které se zabývají tématem restitucí církevního majetku.
Zdroj: A2 kulturní týdeník
Datum vydání: 14.5.2008
Podtitulek: K restitucím trochu jinak
Ročník: 4
Číslo: 20
Strana: 5
Autor: Ivan O. Štampach
Rubrika: komentář
Oblast: Časopisy - kultura a TV
Česká vláda se po letech diskusí a návrhů rozhodla jednou provždy vyřešit církevní restituce pomocí finanční částky, kterou by převedla na katolickou církev. Existují pochybnosti o tom, zda výše příspěvku odpovídá majetku, jenž by měl být navrácen, ale i názory, které považují bohatství za neslučitelné s křesťanstvím.
Křesťanství, řečeno s Karlem Marxem, začalo v soudobých poměrech v Římské říši jako " výraz skutečné bídy a protest proti skutečné bídě. Bylo povzdechem utiskovaných tvorů, citem bezcitného světa, duchem bezduchých poměrů." Vyslovovalo se radikálně.
Maria, když se doví, že se má stát matkou Mesiáše, zpívá (v Lukášově evangeliu) o Bohu, že " mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou". Její syn v téže linii říká: " Běda vám, bohatí." Křesťanství se v některých situacích snad stávalo opiem lidu, ale bylo tehdy i v dalších dobách inspirací k osvobodivému jednání. V biblické a antické tradice, které se v křesťanství spojily, mají původ novověký humanismus a emancipační projekty. A takové křesťanství nepotřebovalo válčit ani upalovat kacíře, a přesto se šířilo jako oheň. Zapalovalo srdce a přinášelo naději.
Církev bohatá a vlivná
S kristovským křesťanstvím se církev začala loučit počínaje rokem 313, kdy ji císař Konstantin, řečený Veliký, ba dokonce rouhavě označovaný jako Apoštolům rovný, uznal a ovládl. Církev za loajalitu světské moci a za funkci duchovního ramene moci získala vliv a bohatství. V dalších dvou staletích činila z posledních odvážných příslušníků antických předkřesťanských náboženství mučedníky a k šíření svého vlivu čím dál tím více potřebovala represivní aparát.
Dvacáté století dopřálo křesťanským církvím, aby udělaly důkladnou sebereflexi. Na začátku šedesátých let 20. století tuto revizi postojů a znovunavázání na prvotní impuls vyjádřil vlivný dominikán Yves Congar knihou, která vyšla pod českým názvem Za církev sloužící a chudou (1995).
Když dnes slyšíme, jak z televizních obrazovek nejvyšší reprezentanti českých katolíků mudrují o investicích, akciích a cenných papírech, když církevní úředníci už předem (a asi trochu předčasně) promýšlejí strategie na finančním trhu, není to jen politická otázka. Je to otázka věrnosti církví jejich vlastnímu základu. Zakladatel Církve, jak čteme v Lukášově evangeliu, " neměl, kde by hlavu sklonil". Když v církvi vyvolil širší okruh apoštolských mužů, řekl jim jednoznačně: " Neberte si měšec." Ježíšovi spolupracovníci mají být nezajištění. Jejich síla má být síla Slova, jejich mocí má být u nás občas připomínaná moc bezmocných. Církev bohatá a vlivná, to není jen politický problém, to je zrada na Zakladateli a na pravidlech, která Církvi dal.
Nebylo by velkou tragedií, kdyby to s majetkem církví bylo v Česku tak, jak je to v některých jiných demokratických zemích, například ve Francii, kde značná část římskokatolických kostelů včetně katedrál patří státu. Církev tam je vůči politickým a ekonomickým zájmům v Congarově duchu imunní. Nestydatě bohaté " státní" církve v Německu (evangelická a římskokatolická) sice selektivně a někdy účelově ze svého bohatství rozdávají, ale mohutné finanční toky zajišťované státem z daní jejich členů jsou pro ně pokušením pragmaticky kolaborovat s držiteli ekonomické a politické moci.
Pochybná " restituce"
Nutno říci, že liberální nálada v Česku po údajné revoluci roku 1989 vedla k téměř okamžité restituci církevního majetku. Kostely a klášterní budovy s přilehlými pozemky, které byly v pozemkových knihách zapsány na církve, jen je do té doby církve nemohly svobodně spravovat a užívat, byly jmenovitě vráceny církvím a židovským obcím. Tehdy se zrušily i jiné podoby státní reglementace náboženského života, např. nutnost, aby náboženské subjekty byly státem uznány, chtěly-li veřejně působit. Článek 16 Listiny základních práv a svobod uznal náboženské sdružování za suverénní právo občanů. Také už není potřebný státní souhlas k výkonu duchovenské funkce (potřebný v některých případech v některých zemích EU, např. pro římskokatolické katolické biskupy v Německu nebo v poněkud odlišné podobě pro anglikánské biskupy ve Spojeném království). Československý stát po změně režimu a následně dnešní Česko se vůči organizovanému náboženství choval a chová nanejvýš liberálně.
Dalekosáhlé předávání majetku církvím a ostatním náboženským společnostem plánované současnou vládou lze sotva nazvat restitucí. Pečlivost tvůrců výčtových zákonů ze začátku 90. let, kteří právně zkoumali každý jednotlivý případ, je ta tam. Vláda paušálně předává majetek, jehož dřívější vztah k církvi je nanejvýš pochybný. Nevěří jí v tom ani někteří její poslanci. Činí to jménem občanů, kteří jí k tomu ve volbách nedali mandát. Je to vláda zjevně opřená o politickou korupci. Je to panská vláda, vláda s vrchnostenskými manýrami v občanském státě. Okázale opovrhuje míněním občanů (vyjádřeným ve volbách i v průzkumech) i v jiných závažných případech. Hodlá např. omezit státní suverenitu nad částí území v zájmu amerických jestřábů těsně před jejich předpokládaným odchodem z vládních pozic a na konci jejich osmileté válečnické avantýry. Voliči sice podle vládních činitelů měli dost informací a kompetencí k tomu, aby dali dnešní vládě hlasy, ale chybí jim informace a kompetence, aby ovlivnili rozhodování o bezpečnosti státu a o je ho majetku.
Slýcháme o chvályhodném použití prostředků, jež nečekaně padnou církvím do klína. Pokud to někdo odůvodňuje církevním školstvím a církevními sociálními službami, tak - slušně řečeno - upravuje fakta. Církevním školám stát pokrývá výdaje jako školám s jinými zřizovateli (kraje, obce, občanská sdružení, firmy). Je viditelné, že opravdu účinné sociální služby nejsou odkázané na prostředky závislé na majetku a jeho výnosu: například proslulá ADRA závisí na štědrosti svých příznivců v mezinárodním měřítku.
Mohli bychom předpokládat, že výnosné budovy a pozemky, jakož i stamiliardy korun zvýší přitažlivost církví. Jenže zkušenost mluví o opaku. Z jedenadvaceti náboženských uskupení, které mají dnes nárok na to, aby stát pokrýval mzdy jejich duchovních, to čtyři odmítají. Nestojí o tyto peníze od státu. Také nepatří k budoucím nadějným restituentům. Dvě z nich se obejdou (podobně jako raná církev) bez profesionálního duchovenstva, další dvě dokáží pokrýt mzdové, provozní i investiční náklady obětavostí svých členů. A je pozoruhodné, že právě to jsou církve, které v posledním sledovaném desetiletí (1991-2001) mohutně rostly co do počtu členů. Církve dnes spojované s ekonomickou a politickou mocí a s nadějí na větší sousta z restitučního koláče, tři nejpočetnější církve v ČR (římští katolíci, evangelíci a husité) zaznamenaly od roku 1991 prudký propad příznivců (o více než milion, o třetinu až téměř polovinu výchozího stavu).
Současná štědrá nabídka nemovitostí a peněz je pro církve past. Vláda realizující program ve frapantním rozporu s křesťanskou sociální etikou si potřebuje zajistit kolaboraci. Potřebuje umlčet svědomí pastýřů. Zachování věrnosti Kristu v takovém osudovém konfliktu by od zástupců církví vyžadovalo značnou odvahu, zdravou kritičnost a kreativitu. Autor je religionista.
Ivan O. Štampach
Zdroj: Hospodářské noviny
Datum vydání: 14.5.2008
Strana: 11
Autor: Daniel Kvasnička
Rubrika: názory
Oblast: Celostátní deníky
Byl Ježíš Kristus chudý? Nebyl. Chudým se ale pro nás lidi stal. To není naše tvrzení, ale biblické slovo ze druhého dopisu do Korintu. A když se teď politici předhánějí v biblických citacích, neuškodí krátký výcvik ani v novinách.
Opatřuj nás chlebem
Kristus dal nakonec i svůj vlastní život, do mrtě zchudl - tak se dá pochopit souvislost apoštolského slova. Když z něj chtěli lidé v davu dělat automat na rozdávání chleba, ztratil se jim, jak píší evangelia. Když si rodáci z Nazaretu dělali nárok na jeho dobročinnost ze sousedských důvodů, odmítl, tvrdí se jinde. Jiné zase Kristus v příběhu chválil za to, že dobře se ziskem hospodařili. A toho, který s penězi ani nepohnul z lenosti, strachu a lakoty, přísně trestal.
Představě, že bohatství je nebezpečím pro člověka, lze rozumět. Vidíme v dějinách mnoho příběhů, které podporují takový názor. Nicméně dost příběhů vypráví o katastrofách z chudoby, na to nezapomínejme. Tedy ani chudoba není všelékem na bolest duše.
Bohatý mládenec z evangelií měl svůj majetek prodat, rozdat chudým a následovat Krista. Až v tom následování je tajemství jeho pokoje a úspěchu, protože jemu majetek právě v následování Krista překážel. Zůstává tedy v platnosti moudré slovo z biblické knihy Přísloví: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. (Přísloví 30, 8-9)
Církev může mít majetek. Jak to sama říká: Byl jí svěřen nikoli donátory, ale Pánem Bohem. Prostě Pán Bůh dopustil, aby byla bohatá, aby vlastnila majetek. A zase dopustil, aby byla majetku nejednou zbavena, a tak může dopustit, aby jím zase hospodařila, a dostala tak další šanci dělat to moudře a rozumně.
Je pravděpodobné, že ti, jejichž předkové majetek církvi násilně odebírali, zavírali kněží a řádové bratry či sestry ponižovali a věznili, nebudou jásat. Je ale komické, když dnes církvi právě tito lidé vykládají Husa, Komenského a čtou apoštoly. Dokonce mají strach, abychom nezkrachovali!
Když se zákon o vyrovnání mezi státem a církví nepovede schválit, svět se pro to nezboří. My to dovedeme i bez miliard. Ale dovedli bychom to i s nimi. O tom se lehko přesvědčíme, stačí se kolem dívat. Jedno lůžko v nemocnici postavíme a provozujeme téměř za poloviční cenu, než to dokáže stát a daleko levněji, než to bude provozovat zdravotnický podnikatel.
Dost textů z evangelií hovoří o tom, jak se má hospodařit s majetkem a penězi, kam peníze patří a kde mají svoje místo. Jejich autorem je Kristus Pán, žádný církevní ideolog. Není třeba se tedy bát o penězích mluvit otevřeně a s bázní před Bohem s nimi hospodařit. Umíme přece mít hojnost i strpět nouzi.
Lze žít bez peněz. I s nimi
Daleko závažnější je, když se v domácím prostředí usídlí představa, že je naše republika tak chudá, že si už vůbec nemůže dovolit vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, natož investice do vědy vzdělání či péče o zdraví dětí. Obyčejní lidé už to opakují, protože uvěřili, že stát na to nemá.
Vítězství politické poučky "stokrát opakovaná lež se stává pravdou" nás zasahuje na velmi citlivém místě. Odnaučíme se dávat a ve vlnách zájmu médií po katastrofách si vždy nad SMS zaléčíme jizvy na duši neosobním darem, "který nás nezabije".
Pravidelnost, odpovědnost za nápravu křivd a péče o druhé nám však chybí.
Mí přátelé létají do Čech učit angličtinu pravidelně rok co rok, místo své dovolené. Podivují se nad rychlým nástupem konzumní kultury. Proč ne? Budiž nám to přáno, ale přestaňme s fňukáním a dobře hospodařme! Budeme ze všeho skládat účty. Ne před finančním úředníkem, ale před Pánem Bohem. My nejsme žádní chudáci!
Autor je farářem Církve bratrské. Zodpovídá za kampaň k zákonu o vyrovnání s církvemi www.cirkevnimajetek.cz
Zdroj: Neviditelný pes
Datum vydání: 13.5.2008
Autor: Karel Hvížďala
Rubrika: společnost
Oblast: Internet - společnost a životní styl
Shrňme si nejprve známá fakta, která vycházejí z předpokladu, na kterém se domluvily již dávno všechny politické strany s výjimkou komunistů: Je třeba se s církvemi vyrovnat.
Podle vládního návrhu připravovaného od léta minulého roku a potvrzeného souhlasem vlády, řádně předloženého a navíc doplněného v noci z 29. na 30. dubna 2008, by měly církve dostat celkem 83 miliard a řeholním řádům by měla být vrácena část zabaveného majetku v hodnotě 51 miliard. Česká republika by tuto sumu splácela šedesát let, i s úroky by to tedy udělalo 274 miliard. O době splácení se dá samozřejmě ještě diskutovat, a tím se konečná suma může snižovat.
Výčtový zákon, který vyžaduje poslanec Tlustý, je jen snahou o nekonečné odkládání, protože jen pozemků, o které jde, je víc než sto tisíc. Ocenit každý z nich by trvalo nekonečně dlouho. Na tom se shodly již všechny předešlé vlády. I argumentace pana Tlustého o ceně za jeden hektar je proto zavádějící.
Podle vládě dostupných informací dne 25. února 1948 bylo církvím a řádům celkem zabaveno 181 326 hektarů lesní půdy, 72 202 hektarů zemědělské půdy a 3 600 hektarů vodních ploch. To, o čem se dnes jedná, představuje jen jednu třetinu všeho zabaveného majetku. Za vlády sociální demokracie v roce 1998 byl odhadnut tento majetek na 104 miliard. V dnešních 134 miliardách, což je součet oněch 83 a 51 miliard, je tržní cenou vyjádřena alespoň snaha splatit vnitřní dluh tohoto majetku.
Stát by začal podle návrhu zákona vyplácet náhrady okamžitě, ale až do roku 2030 by přispíval čím dál tím méně na platy duchovních. Církve by se na oplátku vzdaly nároků na vrácení majetku, který je v držení obcí a krajů a s tím i náhrady za ušlý zisk i za živý a mrtvý inventář.
Podle odhadů jen za zrušení patronátů v roce 1949 zákonem 218 o hospodářském zabezpečení církví, podle kterých se o střechy a fasády kostelů starala města nebo šlechtické rody, by církvím náleželo další odškodné asi ve výši 50 miliard korun. I proto nejde v případě církve o restituce, ale pouze o odškodnění, nebo jak se říkalo po roce 1990 o částečnou nápravu škod napáchaných bývalým režimem. Proto rovněž neplatí pro odhady ustanovení zákona o půdě, s kterými argumentuje pan Tlustý. Kdyby se totiž uplatnil restituční zákon, musely by se započítat i již zmíněné další položky. Připomínám jejich výčet:
- fyzické vydání veškerého původního majetku církví a náboženských společností (vládní návrh počítá pouze s přibližnou jednou třetinou),
- osobami povinnými vydat majetek by byly kromě státu i obce, kraje, právnické osoby soukromého práva (vládní návrh počítá s vydáním či vyplacením pouze majetku v držení státu),
- náhrada znehodnocení majetku církví a náboženských společností (dle vládního návrhu se nic nehradí),
- náhrada živého a mrtvého inventáře (podle vládního návrhu se náhrada nevyplácí),
- poskytování náhradních nemovitostí za ty, které nelze vydat (podle vládního návrhu náhradní nemovitosti se neposkytují),
- náhrady škod povinným osobám, které majetek držely v dobré víře (podle vládního návrhu se vydává pouze majetek státu, možnost náhrady škody nepřichází v úvahu),
- navíc by bylo třeba započítat zvýšené výdaje státních finančních prostředků, které by bylo nutné vynaložit zejména v případě původních zemědělských pozemků na jejich vytýčení a zaměření, nákladů na znalecké posudky.
To, co tedy předvádí pan Tlustý a další poslanci, je jen účelové divadlo pro nekvalifikovanou veřejnost, které počítá se závistí (miliardy mají velkou emocionální sílu), protináboženským naladěním většinové společnosti (kvůli husitství a rekatolizaci jsme nejvíce sekulární společností v Evropě) a neúplným portfóliem médií, pro něž je i jen takovéto rámcové vysvětlení již příliš složité. Uvnitř redakcí panuje většinou představa, že by to odradilo čtenáře. V televizi a v rozhlase se samozřejmě s tolika čísly a souvislostmi už skoro vůbec nedá argumentovat.
Neexistence prestižních, předplatitelských, těžkých novin, a tedy posun hlavních deníků na úroveň popnovin (které se čím dál tím víc přibližují bulváru) degraduje vážný dialog na souboj účelových zjednodušenin, které se s podstatou zcela míjejí.
Církve se pak dopouštějí podobné chyby, když místo aby si zaplatily v hlavních denících celostránkové inzeráty, v nichž by zřetelně vysvětlily to, co dnešní noviny nedokáží, přistupují na rozhovory se sice vysoce postavenými funkcionáři, ale nikoliv ekonomy, kteří by dokázali argumentovat věcně. Se slogany, "co bylo ukradeno, musí být vráceno" nebo "šlo by o druhé vyvlastnění, tentokrát demokratickou Českou republikou" se už také nevystačí. Proto je třeba nahradit vnitřní transparentnost (která se týká jen skupinky odborníků) vnější transparentností a vyřadit ze hry falešné hráče typu poslance Tlustého. Na vnější transparentnosti by ale měla mít zájem i tato vláda, pokud to myslí se zákonem vážně (a nejde jen o předem domluvenou hru, jak torpédovat dohodu: vy nám zvolíte Klause, my vám vrátíme majetek) a na inzerci by se mohla finančně podílet. Teprve potom by bylo možné vest kvalifikovaný dialog o podstatě.
Bohužel ale nejde jen o návrh na majetkové vyrovnání s církvemi, ten jen odhalil celkovou degradaci dialogu v našem veřejném prostoru na šermování emocionálními slogany a triviálními nálepkami bez obsahu. A to je právě ta skutečnost, která asi nejvíce ohrožuje naši mladou demokracii a i Topolánkovu vládu. Proto je také ve staré Evropě považována úroveň zpravodajství a komentářů za národní bohatství.
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel
Zdroj: Radiožurnál
Datum vydání: 13.5.2008
Moderátor: Martin Veselovský
Relace: Dvacetiminutovka Radiožurnálu
Čas vysílání: 17:32:00
Rozsah: 00:20:42
Hosté: Jakub Kříž
Pořadí: 1
Oblast: Rozhlas
Moderátor (Martin Veselovský):
Vláda by se měla pochlapit a spojit hlasování o majetkovém vyrovnání se s církvemi s hlasováním o svém osudu, tedy o vyjádření důvěry vládě - to si myslí Organizace mladých křesťanských demokratů politické přípravky KDU-ČSL a také to včera řekla nahlas a vyzvala lidovce, aby se k tomu vládní koalici pokusili přimět. Uposlechne vláda této výzvy a spojí téma církví se svojí budoucností? A jaké světlo vrhají na vládu včerejší výpovědi v dalším pokračování kauzy lidoveckého předsedy Jiřího Čunka, ve kterých padala slova o politickém nátlaku a snahách případ ovlivňovat? Proti mně ve studiu Českého rozhlasu sedí předseda Mladých křesťanských demokratů Jakub Kříž. Dobrý den, vítejte v rozhlase.
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Dobrý den.
Moderátor (Martin Veselovský):
Poslechnou vás lidovci?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Já se přiznám, že nevím. My jsme tím naším vyjádřením dali najevo, jak moc nám na celé věci záleží. Volba konkrétní vyjednávací taktiky ta už je odpovědností těch, kteří za ní ponesou zodpovědnost.
Moderátor (Martin Veselovský):
Víte na co se ptám? Rozumím tomu správně, že máte podobnou pozici jako mají mladí konzervativci vůči občanským demokratům, jako mají mladí sociální demokraté vůči ČSSD, tak se ptám, jestli to, že vy uděláte takové prohlášení - mladí křesťanští demokraté - tak jestli to má vůbec vůči lidovcům vůbec nějakou váhu?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Váhu to určitě má. Jako podklad pro další diskuzi, jako podklad pro jednání ve vnitrostranických strukturách KDU-ČSL.
Moderátor (Martin Veselovský):
A hlavně jestli to má nějakou váhu pro jednání uvnitř vládní koalice?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Já bych náš význam zas tolik nepřeceňoval.
Moderátor (Martin Veselovský):
Na to se ptám právě.
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Domnívám se, že naše malé občanské sdružení pravděpodobně nemá žádný zásadní vliv na chod vládní koalice.
Moderátor (Martin Veselovský):
Takže jaká je šance, že si KDU-ČSL řekne - to není špatná výzva, nebylo by marné jí uposlechnout - a na řekněme příštím jednání K9 prostě to téma zdvihnou a řeknou - pojďme, spojme hlasování o zákonu o majetkovém vyrovnání se s církvemi s hlasováním o důvěře vládě?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Na to se zeptejte spíše představitelů KDU-ČSL. Ale to naše poselství je jednoznačné. My podtrhujeme, jak nám na té věci záleží. My se domníváme, že ta situace, do které se projednávání návrhu zákona dostalo je značně nestandardní, je vlastně v rozporu s jednacím řádem poslanecké sněmovny. Bylo přerušeno projednávání prvního čtení návrhu zákona, a ten pat se může prodlužovat i déle. Já už jsem zaregistroval v médiích vyjádření jednoho z těch rebelů ODS, že jsou připraveni v červnu opět prodloužit to odročení projednávání.
Moderátor (Martin Veselovský):
Vy samozřejmě i v té tiskové zprávě a teď jste to zopakoval, že v rozporu s jednacím řádem poslanecké sněmovny parlamentu České republiky bylo přerušeno projednávání toho zákona. Co na tom bylo v rozporu s jednacím řádem?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
To je oficiální stanovisko odboru legislativy poslanecké sněmovny, že v prvním čtení lze hlasovat o návrhu na vrácení vládě k přepracování, o tom se hlasovalo a ten návrh neprošel. Dále lze hlasovat o zamítnutí návrhu, o tom se také hlasovalo a návrh neprošel. A poté se tedy mělo hlasovat o přidělení k projednání jednotlivým výborům. Ale o tom se nehlasovalo, protože sněmovna mezitím odročila projednání.
Moderátor (Martin Veselovský):
Na návrh Vlastimila Tlustého.
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Na návrh Vlastimila Tlustého a stanovisko legislativního odboru poslanecké sněmovny, které tlumočila i místopředsedkyně sněmovny paní Němcová bylo takové, že takové hlasování není možné.
Moderátor (Martin Veselovský):
Dostali jsme se k tomu - jenom podotýkám, že vy jste právník - že to hlasování neproběhlo podle jednacího řádu sněmovny. Jednací řád sněmovny má sílu zákona, tak co je to teď za situaci, jak by se měla řešit?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Vzhledem k tomu, že zde není žádný arbitr, který by mohl říct jakým způsobem se má dále pokračovat, tak ta situace se bude řešit hlasováním sněmovny. Sněmovna pravděpodobně v červnu na své následující schůzi rozhodne, zda návrh bude projednávat, či zda to odročení prodlouží dál a právě ten návrh, který my jsme předložili, je vlastně Ústavou předvídaný způsob jak přimět sněmovnu, aby konala, protože sněmovna nemusí vlastně se k projednávání toho vládního návrhu zákona již vůbec dostat. Pokud by vláda spojila s jeho projednáním otázku důvěry, tak do 3 měsíců se sněmovna o něm musí usnést.
Moderátor (Martin Veselovský):
Na druhou stranu by to asi vyžadovalo minimálně od některých politických stran zúčastněných ve vládní koalici určitou dávku odvahy?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Určitou dávku odvahy, na druhou stranu si myslím, že tento návrh by přivítala i ta skupina kolem poslance Tlustého. Ten návrh by jim umožnil vycouvat z té jejich obtížné situace, ve které jsou nyní. Oni vystoupili s nějakou kritikou, která dle mého návrhu nebyla úplně fungovaná, a nyní nemohou říct jen tak jednoduše - my jsme se spletli. Pokud by vláda přistoupila k tomu našemu návrhu, pravděpodobně by svoji pozici revidovali mnohem jednodušeji.
Moderátor (Martin Veselovský):
Z čeho úplně přesně vycházíte, když požadujete aby vláda spojila hlasování o zákonu o vyrovnání se s církvemi s hlasováním o důvěře vládě. Vy to opíráte jen o to jak vyjít teď z té, z vašeho pohledu, patové situace a nebo to opíráte o nějaké předchozí sliby vlády?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
My se domníváme, že to je vhodné řešení té současné patové situace i té situace těch poslanců, té skupiny rebelujících poslanců ODS.
Moderátor (Martin Veselovský):
Vy máte takovou péči o pány Tlustého, Raněnce a Schwippela?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
My máme především péči o tento vládní návrh, který se domníváme je jednou z programových priorit této vlády. My tím naším návrhem nechceme docílit žádného pádu vlády, my tuto vládu velmi podporujeme a ceníme se všech těch jejích reformních kroků. Všechny podtrhujeme a myslíme si, že toto je jeden z dalších kroků, jedna ze součástí té reformy, kterou vláda přináší. A zatím vždy se našla shoda, i když třeba po obtížných jednání, ale vždy se veškeré reformní návrhy prosadily. Žádný se nedostal do takto kuriózní situace, proto i ten náš návrh je třeba neobvyklý.
Moderátor (Martin Veselovský):
Možná jsem trochu nechápavý, ale z jakého důvodu se minimálně pánové Tlustý, Raněnec a Schwippel nacházejí v nějaké patové situaci? Oni přece byli těmi třemi koaličními poslanci, kteří společně s opozicí způsobili právě přerušení projednávání zákona o církvích a oni jsou teď něčím někam tlačeni?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
V patové situaci se nachází projednávání toho návrhu zákona.
Moderátor (Martin Veselovský):
Ale oni?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
V jaké pozici se nachází oni to se musíte zeptat jich.
Moderátor (Martin Veselovský):
Tak vy říkáte pane předsedo, že tím svým návrhem na spojení hlasování o důvěře vládě chcete pomoci ze situace právě těmto třem poslancům.
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Já myslím, že je tady jednoznačná vůle celé vládní koalice dotáhnout ten konečný projekt do konce.
Moderátor (Martin Veselovský):
Vyjma těch třech poslanců?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Já myslím, že všech i včetně těch třech poslanců. Když přišel pan premiér Topolánek na sjezd KDU-ČSL, tak tam hřímal poměrně důrazně - přišel jsem se vás zeptat, zda je pro vás koaliční smlouva zákonem stejně jako pro mě a pak dodal, odpovědi nečekám dnes ale optimisticky při plnění koaličního programu v podobě jednotného hlasování ve sněmovně. Čili ten náš návrh je vlastně odrazem jeho slov.
Moderátor (Martin Veselovský):
Na druhou stranu, není možno se na celou věc podívat i opačně, že ve chvíli, kdy stojí v koaliční smlouvě - dokončíme narovnání vztahů mezi státem a církvemi - to je ta věta, která hovoří o tom, že by mělo být majetkové vyrovnání s církvemi v tomto volebním období dokončeno, tak ve chvíli, kdy tato věta v koaliční smlouvě stojí, tak neměli by se spíš lidovci v tuto chvíli snažit, aby se dosáhlo nějakého kompromisu, protože těmi, komu se nelíbí tento stávající návrh jsou tři poslanci ODS.
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Ano to měli, ale k tomu slouží při projednávání v poslanecké sněmovně ono druhé čtení a jestliže se tedy takto nefér projednání zablokuje v prvním čtení, takže se návrh zákona nepustí ani do výboru a výbory jsou ta místa, kde právě dochází ke kompromisům, kde může dojít k ústupkům a dalšímu jednání, ale jestliže se takto zablokuje projednání, tak nemůže dojít ani k těm dalším jednáním.
Moderátor (Martin Veselovský):
Na druhou stranu jeden z předkladatelů zákona ministr kultury Václav Jehlička, mimo jiné také člen KDU-ČSL říkal, že ona částka, která ostatně těm 3 občanským demokratům nejvíce vadí a ta konstrukce té částky těch 83 miliard rozprostřených do 60 let a o úroky nabytých na nějakých 270 miliard, takže přesto prostě vlak nejede. S touto částkou se hýbat nebude, ta nebude nižší a bude prostě 83 miliard. Tak ve chvíli, kdy je ještě před eventuelním stupem do druhého čtení, tedy do výborů, tato premisa, že se s touto částkou hýbat nebude, tak jakou možnost měli ti tři poslanci něco ovlivnit?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Tak já nemohu hodnotit politické pozice těch jednotlivých vyjednavačů, ale např. tak jak znám ten návrh zákona by se mohla ovlivnit doba toho splácení, protože tuším jim taky vadilo, že se bude splácet částka v průběhu 60 let nikoli v průběhu kratší doby a těch bodů k jednání by tam mohlo být více. A my se také musíme ptát na alternativu. Pan poslanec Tlustý naznačil svojí alternativu, vyřešit otázku narovnání s církvemi jednoduchou novelou zákona o půdě a to by vedlo např. k následujícímu případu: pokud byste si v roce 2000 založil společnost s ručením omezeným, koupil nějaký objekt, který byl původním vlastnictvím církví a náboženských společností, tedy v roce 48 a otázka narovnání s církvemi by se řešila tím, že by se církve a náboženské společnosti přidali jako další oprávněná osoba do zákona o půdě, tak vy jako soukromá osoba podnikatel, s. r. o., byste musel ten majetek vydat. Vládní návrh zákona je šetrný tím, že se vydává pouze z majetku státu, nikoli ani např. z majetku akciových společnosti, tou ve 100 % vlastnictví státu. Tedy tak jak ten návrh z nám, tak o n se snažil vyjít vstříc všem, těm kteří volali po, resp. v řeholním řádu mají kongregaci v tom, že jim umožňuje naturální restituci nebo vydání jejich původního majetku, ale také maximální ochraně fyzických osob, právnických osob, soukromého práva - tedy všem těm, která již v dobré víře ten majetek drží.
Moderátor (Martin Veselovský):
Ta částka 83 miliard byla mimo jiné tou částkou, kvůli které nakonec ti 3 poslanci společně s pozicí zastavili projednávání zákona o vyrovnání se s církvemi a myslím, že pan Tlustý použil ten docela roztomilý příměr o elektroměru, říkal, že částka 83 miliard je účet za elektřinu, ale bohužel není možno se podívat na elektroměr. Vy víte co je na tom elektroměru ukázáno a jak se přesně k té částce 83 miliard došlo. Přiznám se, já i přes to, že jsem se velice snažil a minulých týdnech jsem se velice tématu věnoval tak nevím, jak se k částce 83 miliard přesně došlo?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Tak pokud vím, tak té částce se dospělo na základě několika kol sčítání, evidence původního majetku církví a náboženských společností, které ministerstvo kultury provádělo už od roku snad 1995, kdy v několika vlnách církve posílaly svoje požadavky, to byl pravděpodobně první zdroj. Dále na základě kvalifikovaného odhadu hodnoty toho majetku, který tedy není určen k tomu naturálnímu vydávání. Ta částka 83 miliard samozřejmě obsahuje i další komponenty, protože účel toho zákona není pouze vrátit co bylo ukradeno, ale také nastartovat kvalitativně nové majetkové vztahy mezi státem a církvemi. Upustit od přímého financování duchovních jednotlivých církví. Komunistický režim v roce 49 když vytvořil nové církevní zákonodárství, tak na sebe převzal i mnoho dalších povinností, které pak neplnil, např. převzal na sebe veškeré povinnosti vyplývající jak ze soukromých, tak veřejných patronátů nad církevním majetkem. Podstata toho návrhu zákona je nastolení nových vztahů, udělaní tlusté čáry za minulostí a dosažení toho stavu restituční tečky.
Moderátor (Martin Veselovský):
Minimálně v tuto chvíli nadpoloviční většina poslanecké sněmovny to takto nevnímá.
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
To je mi líto.
Moderátor (Martin Veselovský):
Jaká je reálná síla KDU-ČSL k tomu, aby prosadila tuto verzi ve vládní koalici a aby jí prosadila tak, aby pro ni hlasovaly všechny potřebné ruce koaličních poslanců?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Já jsem předseda mládežnické organizace, v KDU-ČSL nezastávám žádnou pozici.
Moderátor (Martin Veselovský):
Ptám se na váš názor.
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Já jsem stále optimista. Domnívám se, že pro všechny koaliční partnery i pro všechny poslance vládní koalice je koaliční smlouva zákonem, tak jako pro pana premiéra.
Moderátor (Martin Veselovský):
Myslíte si, že ta koaliční vazba mezi ODS a KDU-ČSL je silnější než snaha vyřešit si své vnitrostranické spory, např. se skupinou Vlastimila Tlustého?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Pevně doufám, domnívám se, že zájmy celé společnosti by měly být v podstatných věcech nadřazené nad nějaké partikulární zájmy skupin vnitrostranických, které mezi sebou bojují, protože přijetí tohoto návrhu zákona skutečně by vyřešilo problém, který se celá společnost snaží řešit již přes 18 let, na jejím přijetí má zájem Svaz měst a obcí. Vyřeší se celospolečenský problém, ne jen problém nějaké úzké zájmové skupiny, třeba církví.
Moderátor (Martin Veselovský):
Na druhou stranu teď bereme to, že Vlastimil Tlustý a pánové Raněncem a Schwippel jsou v tuto chvíli rebelové, takový mediální termín, tak v takové pozici se přece kontinuálně už někdy od začátku minulého roku nachází lidovecký poslanec Ludvík Hovorka, který je tím rebelem zejména co se týče zdravotnických zákonů a to je stejný příklad? On je v tu chvíli také prosazuje, nějaké partikulární zájmy na úkor prospěchu celku?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Musíme si přiznat, že ti rebelové jsou pravděpodobně ve všech stranách...
Moderátor (Martin Veselovský):
Mimo komunistické strany pravděpodobně.
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Tak ta sleduje pouze jeden cíl dlouhodobý a je v současné době v opozici, takže ta její destruktivní politika, tam už ani žádní rebelové nejsou potřeba.
Moderátor (Martin Veselovský):
Z toho co říkáte je evidentní, že by měl Mirek Topolánek coby předseda strany a předseda koaliční vlády postavit minimálně své poslance do latě a přesvědčit je nějakým způsobem, aby hlasovali pro tento zákon. Z jiného pohledu mohou být reformní zákony stejně důležité a přesto lidovec Ludvík Hovorka se vzepřel téměř všemu a hlasoval proti, resp. nehlasoval pro ty reformní zákony.
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
V těch zásadních věcech by měla být jednotná ODS i KDU-ČSL.
Moderátor (Martin Veselovský):
Tak si představte že jednou z mládežnické organizace Mladých křesťanských demokratů přestoupíte do velké politiky, stanete se členem KDU-ČSL, jak byste řešil ten případ, že Ludvík Hovorka, který je uvnitř KDU-ČSL brán za čestného zásadového člověka, který když se k něčemu rozhodne, že bude něco prosazovat, tak ho ani párem volů nezastaví, tak jak takového člověka přimět, aby hlasoval společně s ostatními když prostě nechce a je přesvědčený, že by to nebylo správné?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Já člen KDU-ČSL jsem, jenom nemám žádnou funkci. Pana Ludvíka Hovorku trochu znám a považuji ho také za čestného a zásadového člověka. Jak bych konkrétní situaci řešit? Přiznám se, že nevím.
Moderátor (Martin Veselovský):
Možná to je adekvátní situace s těmi 3 rebely z ODS?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
No a my proto nabízíme ten apel na řešení v podobě spojení, projednání vládního návrhu, zákona o vyrovnání s církvemi s otázkou důvěry vlády. Samozřejmě my tím spíše dáváme najevo to, že nám na tomto návrhu velmi záleží a že by nás mrzelo, kdyby se měl stát obětí vnitrostranických rozporů ODS nebo nějakých obstrukčních bojů v poslanecké sněmovně. Tu skutečnou taktiku nechť volí ti, kteří za to odpovídají.
Moderátor (Martin Veselovský):
Dokážete si představit, že by i přes tu deklaraci, která je v koaliční smlouvě a nakonec i v programovém prohlášení vlády, kde je tedy měkčí, je tam napsáno jen, že se zahájí příprava novely zákony a církvích a náboženských společnostech, i přes tyto dvě proklamace, že prostě dokonce volebního období stát nezvládne vyrovnat s církvemi?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Ta formulace zahájí přípravu novely zákona se týká něčeho jiného, ta se týká zákona o církvích, tedy toho zákona, která upravuje způsob registrace církví, zřizování právnických osob. Domnívám se, teď sebou nemám programové prohlášení vlády, že ta formulace ohledně majetkového narovnání je razantnější, že tam je skutečně deklarace toho, že vláda chce ten problém vyřešit.
Moderátor (Martin Veselovský):
A i přes to, je možné, že se to prostě nezvládne?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Nezvládlo se to za posledních 18 let. Těch návrhů, ze začátku nějaké návrhy byli, v roce 1991, 92 např. v roce 91 když byl připravovaný zákon o půdě, tak se uvažovalo o té variantě, kterou zvažoval Vlastimil Tlustý, tedy aby církve byli součástí zákona o půdě, nicméně tenkrát se federální shromáždění rozhodlo, že tak nechce, od té doby pokusy a vyřešení této problematiky... Pokusů bylo spousta, těch vážně míněných nebo jenom na oko.
Moderátor (Martin Veselovský):
Takže toto bude další pokus v řadě?
Host (Jakub Kříž, předseda Mladých křesťanských demokratů):
Mě by to velmi mrzelo, protože si myslím, že tento pokus má zatím největší šanci a je zatím nejkomplexnějším způsobem toho řešení.
Moderátor (Martin Veselovský):
Děkuji, nashledanou.
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 14. 5. 2008
Pro Listář vybral mgr)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
_______________
RUBRIKY:
Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů
Zpravodajství z křesťanského světa
