Che Guevara a mezinárodní terorismus v Bruselu

26. 9. 2014 Miroslav Beneš

Neteř se vrátila z Kuby. Byla tam dva měsíce a mezi její nejlepší zážitky, vynechám-li zamilovaný příběh, o kterém se moc nešíří, patřila cesta klimatizovaným autobusem s pracovníky prominentní státní policie. Strýci, tedy mně, krom zážitků vyprávěných ve zkratce přivezla triko. Netradiční dárek nezvyklé černé barvy obsahoval ještě něco, co mě zarazilo, bílou podobiznu legendárního revolucionáře. Ocitl jsem se v úzkých, na jedné straně jsem byl potěšen, že na mě neteřinka myslela na tak dlouhých cestách, na druhé straně jsem byl hotov, že jsem dostal podobiznu klasického mezinárodního teroristy, který si získal, snad díky tomu, že se odmítl stát součástí establishmentu a pokračoval v šíření myšlenek revoluční spravedlnosti se zbraní v ruce dál, aby skonal, jak se patří, ztracen uprostřed pralesa.

A tak jsem z toho vybruslil, jak se dalo, neprojevil jsem ani horečnou radost, ani jsem nekritizoval dovoz symbolu kubánského terorismu k nám. Triko se ztratilo a synové asi v mladistvé recesi nic nedají na matčino zvolání: „Běda, jestli to na někom uvidím,“ a já zase přemýšlím, kam to spějeme, když dobrovolně vyzdviháváme ty, kteří vraždí a marně kroutím hlavou nad glorifikací Svobodové, která díky tomu, že zabila několik lidí se stane objektem zájmu novin a zaplní jejich stránky svými bludy a bláboly, aby třeba našla následovníky.

A jak to souvisí s Bruselem? Jednoduše. Při dopolední kávě na třetím patře Evropského parlamentu, odkud vedou spojovací chodby po celém tom labyrintu národů, politiků a hlavně úředníků, mě něco píchne do očí a chvilku mi trvá, než si přesně uvědomím, co to je. Někdo se na mne kouká přes halu, která barák rozděluje na zasedací a kancelářskou část a ten někdo je Che Guevara v nadživotní velikosti na rudém podkladu, prostě revolucionář jak má být. Není divu, že se Brusel nemůže shodnout s Washingtonem v pohledu na teroristy, když evropskému úředníkovi nepřijde divné dávat na odiv svůj obdiv k mezinárodnímu teroristovi.

Že nechci společnou evropskou obrannou politiku, kterou budou připravovat a prezentovat lidé okázale hlásající obdiv k teroristovi, to je snad jasné i neteři.

Poslanec Miroslav Beneš byl v minulých měsících pozorovatelem Poslanecké sněmovny v Evropském parlamentu. Při této příležitosti si vedl zápisník, který vyšel knižně jako „Zápisník evropského pozorovatele“.

(Převzato z www.euportal.cz
Pro Listář vybral mgr)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.