Láska je mírou víry a víra duší lásky

27. 10. 2014  Papež František


 

V Matoušově evangeliu kapitole 22, verše 37 a 38 je nám připomínáno, že celý Boží Zákon spočívá v lásce k Bohu a k bližnímu. Evangelista vypráví o tom, jak se někteří farizejové dohodli, že přivedou Ježíše do úzkých (srov. Mt 22,34-35). Jeden z nich, učitel zákona, se Ježíše zeptal: „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ a Ježíš odpověděl výrokem z 5. knihy Mojžíšovy „»Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.« To je největší a první přikázání.“ Tady se mohl zastavit. Ježíš však dodává něco, na co se učitel zákona neptal. Řekl totiž: „Druhé je podobné: »Miluj svého bližního jako sám sebe«“ (v. 38). Také toto druhé přikázání Ježíš převzal z knihy Leviticus. „Novost“ citace spočívá právě v tom, že obě přikázání spojuje Ježíš v jedno, a to lásku k Bohu s láskou k bližnímu, a takto zjevuje, že oba výroky jsou neoddělitelné a komplementární, jsou dvěma stranami téže mince. Nelze mít rád Boha a nemít rád bližního a nelze mít rád bližního a nemít rád Boha. Papež Benedikt XVI. nám v této souvislosti zanechal krásný komentář ve svojí první encyklice Deus caritas est (č. 16-18).

Viditelným znamením, kterým se křesťan může prokázat, aby lásku k Bohu dosvědčil světu, druhým i svojí rodině, je láska k bližnímu. Přikázání lásky k Bohu a k bližnímu je první ne proto, že stojí na vrcholu seznamu přikázání; Ježíš je neklade na vrchol, ale do středu, neboť od srdce má všechno začínat, a k srdci se má vracet a vztahovat.

Již ve Starém zákoně požadavek „být svatým k obrazu Boha, který je svatý“ obsahoval také povinnost pečovat o slabé, to znamená o cizince, sirotky, vdovy (srov. Ex 22,20-26). Ježíš naplňuje tento zákon smlouvy a sjednocuje božství a lidství (theose) v sobě, ve svém těle, v jediném tajemství lásky.

Nyní ve světle tohoto Ježíšova slova, je láska mírou víry a víra je duší lásky. Nemůžeme již oddělovat náboženský život, zbožnost od služby bratřím, oněm konkrétním bratřím, které potkáváme. Nemůžeme už oddělovat modlitbu, setkání s Bohem ve svátostech, od naslouchání druhému, od blízkosti jeho životu, zejména jeho ranám. Pamatujte si: láska je měřítkem víry. Jak miluješ ty? A každý si sám odpoví. Jaká je tvoje víra? Věřím nakolik miluji. A víra je duší lásky.

Uprostřed obrovské spousty předpisů a pravidel – včerejšího i dnešního zákonictví – Ježíš provádí řez, který umožňuje spatřit dvě tváře: tu Otcovu a tu bratrovu. Nedává nám dvě formule či dva předpisy, nejsou to předpisy a formule, ukazuje nám dvě tváře, ba jedinou tvář Boha, která se odráží v mnoha jiných, protože ve tváří každého bratra, zvláště nejmenšího, křehkého, bezbranného a potřebného je přítomen obraz samotného Boha. A měli bychom se ptát, když někoho z těchto bratří potkáme, zda jsme s to v něm rozpoznat tvář Boha. Jsme toho schopni?

Takto nabízí Ježíš každému člověku základní kriterium, které určuje vlastní život. Především nám však daroval Ducha svatého, který nám umožňuje mít rád Boha a bližního jako On, tedy svobodným a štědrým srdcem. Ať se na přímluvu Marie, naší Matky, otevřeme a přijímáme tento dar lásky, abychom neustále kráčeli v tomto zákoně dvou tváří, jež jsou tváří jedinou, zákonem lásky.


Přeložil Milan Glaser  (+ red. drobné úpravy)

 

(Převzato z www.radiovaticana.cz
Pro Listář vybral mgr)
 

 

 *          *          *

 

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete. 

 

J. Köhler: Sv. Cyril a Metoděj

INFORMOVAT O NOVINKÁCH

_______________ 

RUBRIKY:

Úvodní strana

Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů

Zpravodajství z křesťanského světa

Ekumenismus

SGAD-ŽD a MOCHES

MSK

Monitor

Pozvánky

Moravská mša

Sv. Cyril a Metoděj a jejich doba

Duchovní život

Ikony

Osobnosti

K zamyšlení

Současná Morava

Rodinná kronika

Poezie

Humor

Různé

Kontakt na redakci