Cesta ke štěstí
27.11.2005 Z e-mailové pošty
Přesvědčujeme sami sebe, že život bude lepší, až se jednou provdáme nebo oženíme, budeme mít děti atd.
Pak jsme otrávení, že naše děti nejsou dost velké a že vše bude lepší, až budou starší.
Pak jsme otrávení, že už jsou v pubertě a musíme s nimi vycházet. Určitě budeme šťastnější, až z ní vyrostou.
Říkáme sami sobě, že náš život bude lepší, až náš choť (on nebo ona) s námi bude lépe vycházet, když si koupíme hezčí auto, když si zajedeme na dovolenou, až už konečně půjdeme do důchodu.
Pravda je taková, že není nikdy lepší čas, kdy být šťastný, než právě teď.
Když ne teď, tak kdy?
Váš život bude vždy plný výzev. Je lepší si to připustit a rozhodnout se být šťastná/ý navzdory tomu všemu.
Po dlouhou dobu se zdá, že život právě teď začne.
Opravdový život.
Ale nějak jsou stále na cestě nějaké překážky, musíme podstoupit nějakou zkoušku, nějaká práce se musí dokončit, něčemu musíme věnovat čas, musí se zaplatit nějaký účet.
A pak už ten život začne.
Najednou jsem si uvědomil/a, že právě tyto překážky jsou život.
Tento úhel pohledu mi pomohl poznat, že není žádná cesta ke štěstí.
Štěstí JE cesta.
Tak tedy, prožijte tu chvíli.
Přestaňte čekat - až skončí škola, až se vrátíte do školy, až zhubnete o pět kilo, až přiberete pět kilo, až začne práce, až se vdáte/oženíte, až bude páteční večer, až bude nedělní ráno, až budete mít nové auto, až bude půjčka zaplacena, až bude jaro, až bude léto, až bude podzim, až bude zima, až bude prvního nebo patnáctého v měsíci, až zahrají vaší písničku v rádiu, až umřete, až se znovuzrodíte… než se rozhodnete být šťastní.
Štěstí je cesta a ne cíl cesty.
Není lepší chvíle kdy být šťastný než …
TEĎ!
Žijte a prožijte tuto chvíli.
Autor neznámý
Teď přemýšlejte a pokuste se odpovědět na tyto otázky:
1 – Vyjmenujte 5 nejbohatších lidí na světě.
2 –
Vyjmenujte posledních 5 vítězek Miss Universe.
3 – Vyjmenujte
posledních 10 držitelů Nobelovy ceny.
4 – Vyjmenujte posledních
10 nejlepších herců, kteří dostali Oscara.
Nejde to? Trošku obtížné, že?
Netrapte se pro to, nikdo si na to nepamatuje.
Potlesk pomine!
Trofeje se změní v prach!
Vítězové jsou brzy zapomenuti.
A teď zodpovězte tyto otázky:
1 – Jména 3 učitelů, kteří se podíleli na vašem vzdělání.
2 – Jména 3 přátel, kteří vám pomohli, když jste to potřebovali.
3
– Vzpomeňte na pár lidí, kteří vás dobře naladí.
4 –
Vyjmenujte 5 lidí, se kterými byste rádi strávili nějaký čas.
Dá se to zvládnout? Je to lehčí, že?
Lidé, kteří znamenají něco ve vašem životě, nejsou ti úplně “nejlepší”, nemají nejvíc peněz, nevyhráli největší ceny …
To jsou ti, kteří o vás starají, ti, kteří o vás pečují a jsou nablízku, ať se děje cokoliv.
Přemýšlejte o tom chvíli.
Život je velmi krátký!
A co vy, na jakém jste seznamu? Nevíte?
Dovolte abych vám pomohl.
Nejste mezi “nejznámějšími”, ale mezi těmi, na které jsem si vzpomněl a poslal jim tuto zprávu …
Na Olympijském stadionu v Seattlu stálo před nějakým časem devět atletů - všichni mentálně nebo fyzicky postiženi - na startu závodu na 100 m.
Zazněl výstřel a závod započal. Ne každý běžel, ale každý se chtěl podílet na závodu a vyhrát.
Běželi po trojicích. Vtom jeden hoch zakopl a spadl, udělal několik kotrmelců a rozplakal se. Těch osm dalších ho slyšelo plakat.
Zpomalili a otočili se dozadu.
Pak zastavili a vrátili se… Všichni…
Jedno děvče s Downovým syndromem si sedlo vedle něj, objalo ho a zeptalo se “Teď už se cítíš lépe?”
A pak šli, všech devět, držíc se za ramena až do cíle.
Všichni diváci povstali a tleskali.
A potlesk trval hodně dlouho …
Lidé, kteří toho byli svědky, o tom stále mluví.
Proč?
Protože někde hluboko v nás všichni víme, že nejdůležitější věc v životě není to, abychom sami vyhráli.
Nejdůležitější věc v tomto životě je pomoci druhým vyhrát. Dokonce i když to znamená zpomalení a změnu v našem vlastním závodě.
Jestliže pošleme tento e-mail, snad začneme něco měnit v našich srdcích...
a možná taky v srdci druhého…
Svíčka nic neztratí, jestliže je použita k zapálení další.
Tak jak jste se rozhodli? Smažete to nebo to někomu pošlete?
