Habemus papam!

Tímto tradičním zvoláním bylo oznámeno městu Římu a celému světu, že katolická církev má svého prvního biskupa, papeže; prvního mezi rovnými. Stal se jím na základě tradiční konklávní volby kardinálů vpodvečer dne 19. dubna t. r. 78-letý kuriální kardinál Joseph Ratzinger, který se narodil 16. dubna 1927 v bavorském městě Marktl na Innu. Volebního aktu se zúčastnilo 115 ze 117 způsobilých kardinálů Katolické církve.

Jak bylo oznámeno dne 19. dubna 2005 v 18:43 hod., nový papež si zvolil jméno "Benedikt XVI.". Slavnostní inaugurační mše nového papeže se uskuteční v neděli dne 24. dubna 2005 v 10:00 hod. v Bazilice sv. Petra.

K zvolení nového papeže zaujali stanoviska významní představitelé států i církví z celého světa, v nichž obecně vítají uskutečněnou volbu nového římského pontifika, a vyjadřují přesvědčení, že právě nový Svatý otec Benedikt XVI. bude pokračovat v dosavadní linii zesnulého papeže Jana Pavla II.

Moravský metropolita a arcibiskup olomoucký Jan Graubner, který je současně také předsedou České biskupské konference, vydal prohlášení, v němž zdůraznil, že "Kardinál Josef Ratzinger jako velký teolog dlouhá léta vedl Kongregaci pro nauku víry. Je tedy jistě dobře připravený k úkolu, který dal apoštolu Petrovi Pán Ježíš: posilovat své bratry ve víře." Moravský metropolita dále uvedl, že nový Svatý otec "jako Evropan jistě vidí plnění tohoto úkolu zvlášť potřebné v Evropě". Současně vyzval věřící a všechna katolická společenství k "uspořádání děkovných bohoslužeb za nového papeže".

Svatý otec Benedikt XVI. byl vysvěcen na kněze 29. června 1951. Řadu let působil jako profesor fundamentální a dogmatické teologie na univerzitách v Bonnu, Münsteru, Tübingen (zde po jistý čas společně se známým kontroverzním teologem Hansem Küngem) a v Řezně. V průběhu roku 1977 přijal biskupské svěcení i jmenování arcibiskupem bavorské diecéze Mnichov - Freising a posléze i jmenování kardinálem (a to na svátek sv. Gorazda a druhů podle našeho liturgického kalendáře). Od roku 1981 působil jako prefekt vatikánské Kongregace pro nauku víry a byl rovněž předsedou Papežské biblické komise. Papežem se stal okamžikem přijetí volby konkláve v úterní podvečer, dne 19. dubna t. r.

Královéhradecký biskup Dominik Duka k zvolení nového papeže poznamenal (20. dubna t. r.): "…víra v církev souvisí s naší vírou v Boha. Bůh pro nás není neosobní síla, vzdálený konstruktér světa, ale je to ten, kterému na světě záleží, kterému záleží na každém z nás. A tento Bůh se stal jedním z nás v Ježíši Kristu. Proto je třeba říci, že víra je vírou v Boha, ale je také současně vírou a důvěrou v člověka. V dnešní době jsme spíše svědky toho, že druhému člověku nevěříme, nedůvěřujeme a v této chvíli jsme postaveni před situaci, kdy důvěřujeme a věříme tomu, který z konkláve vyjde, nikoli jako hlava církve, tou je Ježíš Kristus, papežové jsou jeho vikáři, nástupci apoštola Petra. Důvěřujme Duchu svatému, že dá sílu tomu, který bude stát v čele církve, a že odpoví na tyto požadavky..." "První z reakcí politiků na zvolení nynějšího papeže Benedikta XVI. byla reakce prezidenta Spojených států, který vyjádřil své uspokojení slovy, že kardinál Ratzinger je kompetentní muž na čele církve, který zná světovou církev i její centrum a je věrným služebníkem Boha..." "Myslím, že bychom si i my katolíci a především ti, kteří se ještě zcela nesmířili s nezvolením svého kandidáta, měli uvědomit, že jestliže svět už chápe proč, měli bychom to chápat i my."

Tato volba je také volbou, která nám napovídá, že jeden z nejbližších spolupracovníků Jana Pavla II. se stal jeho nástupcem, ale podle toho, že si nový papež zvolil jméno Benedikt, dá se tušit, že to nebude jakési pouhé kopírování předešlého papeže. Zřejmě půjde v jeho duchu, ale zároveň půjde i svojí cestou. Jestliže kardinál Ratzinger je člověk vysoké teologické kultury, vysoké humanitní kultury, což dosvědčuje celé jeho dílo, ukazuje to, že současná církev musí být především teologičtější.

Brněnský biskup Vojtěch Cikrle k zvolení nového papeže, bezprostředně po zveřejnění volby, řekl: "Mám radost, že máme papeže. Mám radost, že se jím stal kardinál Joseph Ratzinger. Setkal jsem se s ním několikrát a obdivoval jsem jeho noblesu i pokoru, teologickou brilantnost i celkový přehled, lidskost i zakotvení v tradici církve. Modlím se za něj a věřím, že nejsem sám."

Jaké stanovisko zaujmeme my, jeden každý z nás, jak se má k výsledkům volby nového papeže postavit naše Společenství? Čeho si všímat, nad čím hloubat, co očekávat?

Odpověď pro nás věřící křesťany není složitá: přijměme nového pontifika bez jakékoliv předpojatosti a spekulací a svými modlitbami a skutky lásky přispějme k tomu, aby nový Svatý otec byl naplněn dary Ducha Svatého k prospěchu celé církve Kristovy, každého z nás, i našeho Společenství, i každého z lidí, kteří mají dobrou vůli.

Závěrem bych jako pozoruhodné chtěl zdůraznit následující 3 postřehy, a to:

1. že nový papež byl jmenován kardinálem v den, kdy slavíme památku sv. Gorazda a druhů, a to v roce, kdy jsme byli o. Ludvíkem Gazdou, pro naši cestu významným cyrilometodějským ctitelem a spolupracovníkem našeho Společenství, vyzváni, abychom pomohli zachránit, tehdy v rozvalinách a obecném nezájmu a nepomoci zanikající posvátnou Horu sv. Klimenta, jako významné moravské cyrilometodějské místo,

2. že náš patron, svatý Gorazd, byl prvně a mimořádně ušlechtile vzdělán a vychován v prostředí bavorské církve, z níž vzešel i nynější Svatý otec, a v neposlední řadě

3. že naše Společenství v roce 1989, 1994 a 1997 podniklo významné misijní a smírčí cesty do Rakouska a Bavorska (Salzburg, Pasov, Niederalteich, Regensgurg, Ellwangen), aby svým osobním podílem dalo vzklíčit nové vzájemnosti a důvěře a láskyplnému obecenství, které chce a je schopno, a to nejen zástupně, ale prvoiniciačně a obecenstevně, zahájit jak proces překonávání dlouhodobě přetrvávajících vzájemných těžkostí, nedůvěry, bolestí a křivd a především začít nově a bez předpojatosti společně žít jako prvotní křesťané, jako ti, kteří si chtějí být bratry a sestrami v našem Pánu Ježíši Kristu, a to napořád, aby se naplnila Jeho slova: "Milujte se jako jsem Já miloval vás…" "Tak svět pozná, že jste moji učedníci…"

Myslím, že to jsou alespoň některé dobré důvody, pro které mám a snad i my všichni naději, že nynější Svatý otec je naší dobrou nadějí a obdarováním.

A na závěr si dovolím uvést ještě jeden osobní poznatek:

* * *

Epilog

Dovolte mi s odstupem několika hodin připojit následující poznámku a sdělit poznatek, který jsem na základě sdělení zpráv TS ČBK učinil, a který mi neumožňuje jej ponechat pouze pro sebe:

Když jsem se zamýšlel nad životem a smrtí Jana Pavla II., a jeho a našeho osobního, vzájemného poznání a vztahu, uvedl jsem zdánlivě banální postřeh o jeho "veselých očích" a při předcházejícím rozjímání o Velikonocích jsem spontánně uvodil své přemítání přemítáním Jana Pavla II., (které Mirek Hrodek nazval nepřesně básní) "Nebojte se!" o tomto nejhlubším tématu křesťanství a Kristovy oběti, které jsem ten den obdržel mailem od svého přítele jako jeho přání k Velikonocům. To, co bych zcela neočekával, z toho jak byl nově zvolený Svatý otec Benedikt XVI. před svojí volbou papežem, ale i po ní vyobrazen médii, bylo jeho první vyjádření svých vnitřních pocitů, které prožil v okamžiku, kdy se dozvěděl, že byl zvolen papežem, které uveřejnilo následující den po volbě Radio Vatikán (20. dubna t. r.) a které vzápětí mnohonásobně oblétlo celý křesťanský svět: "Cítím, jako by jeho pevná ruka držela moji. Zdá se mi, že vidím jeho usmívající se oči a slyším slova, která ke mně obrací v této zvláštní chvíli: "Neboj se!". Nejsem sofista a nebudu ani tímto směrem orientovat pozornost čtenářů tohoto eseje, ale jedno vnímám jistě: Nevím o nikom z lidí, kdo by mohl takto propojit vnímání, prožívání a sdělení prožitého v posledních dnech u dvou tak rozdílných a vzdálených osob, že by mohl jejich myšlenkový sled tak zharmonizovat, aby vydali tak obsahově i formulačně shodné svědectví o aktuálním tématu osobního i pospolitostního duchovního života…; a přesto se stalo! Nově zvolený Svatý otec se ve svém prvním proslovu - homilii v závěru latinské liturgie v Sixtinské kapli, která zakončila konkláve, vyjádřil slovy, která jsme si sdělovali (nadvakrát) před mnoha dny v souvislosti se slavností Veliké noci a v souvislosti se zesnutím Jana Pavla II. Nově zvolený Svatý otec Benedikt XVI. to nyní řekl jednou větou obojí, jako bychom slyšeli jeden hlas. I to je svědectví, které je užitečné zaznamenat a v tichosti promýšlet…

Věřím v Ducha svatého, který z Otce skrze Syna vychází, v Jeho svaté a blahodárné a účinné působení a vanutí kam a jak chce… Vždyť mnozí z nás jsme i očitými svědky Jeho působení a vedení na našich cestách Životem!

Naslouchali jsme vždy Jeho hlasu a snažili jsme se bezvýhradně plnit Jeho svatou vůli… Neustávejme v tomto svém poslání! Obnovme své úplné spolehnutí na Něj! Vydejme se na cestu, na niž jsme Jím povoláni!

V plné důvěře, s úctou

Váš M. G. R.