Tvé zbožné chóry, Moravo,
skrz staletí k mé duši znějí,
a v požehnaném řádu slov a činů
lahodné "Hospodi pomiluj"
mne provází jak věrný přítel
v domov můj
V promodlených chrámech tvých,
na horách zasvěcených Bohu
i u studánek svatých
nezkormouceně pulsuje tvůj život,
a bez bázně a bez pochybných berlí
zpívá tvá krev, mladistvá
a zdravá,
o životě, o lásce, co trvá
až k branám věčnosti
navzdory posměchu a zášti všeho druhu
Nuž, malověrní,
napřimme své šíje
a jiskru v očích našich rozdmýchejme
v plamen, co hřeje,
však nespaluje, hořce, pouze,
ať cesta naše neblíží,
ať stoupá,
třeba v strastech,
strmě
Nuž, s chutí jděme,
co na tom, že těžce,
pomalu a dlouze,
svou cestou plnou obtíží,
nevzdejme sobě úděl náš,
který tak čistě plane,
zaklenut pevně
v pravopravé, ždané,
svobodě bytí.
Požehnej nám, Pane!
_______________
RUBRIKY:
Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů
Zpravodajství z křesťanského světa
