Pomoc grátis? Platím daně, starejte se!

2. 1. 2006 Květa Matějovcová

Znamená pro lidi na Rokycansku dobrovolná fyzická práce radost z toho, že se mohou sami podílet třeba na lepším vzhledu obce či školy? Nebo by takovou pobídku považovali za nemístné obtěžování, které je třeba razantně odmítnout? Přiložit ruku k dílu neváhají spíše obyvatelé venkova, ale ani zde to nemusí být pravidlem. Leckde se raději vykoupí finančním nebo věcným darem, případně prosbu rovnou odmítnou. Podle rokycanského evangelického faráře Ondřeje je totiž dobrovolnická práce mimo velká města stále ještě v plenkách.

"Platím daně, tak se starejte," taková je nejčastější odpověď na prosby o pomoc v Hrádku. Podle starosty Jaroslava Perlíka je něco málo udělat ochotno tak dvacet procent lidí. Víc je údajně těch, kteří dělají nepořádek a ničí majetek města.

"Byly časy, že si lidé aspoň posekali trávník podél hradby, teď argumentují tím, že patří obci. Nesklidí si ani spadané listí, všude je binec, ačkoli na každém desátém metru máme odpadkový koš," zlobí se Perlík. Město už kvůli obraně před devastací majetku dokonce muselo najmout správce dětských hřišť a plánuje koupi mobilních kamer. Podobnou zkušenost má i ředitelka zdejší devítiletky Anna Valešová.

"Na rodiče jsme se nikdy neobraceli, spíš jsou ochotni dát peníze. Poradíme si sami. Možná v některých spolcích svépomoc funguje," myslí si ředitelka. Stejně jako ve velkém Hrádku se kupodivu vede i v malé Březině.

"Dnes se nedělá ani za peníze. Lidi chodí do práce, snad něco málo se dělá pro děti. Jak to vypadá, to je vidět i na účasti občanů na zasedání zastupitelů," říká starosta Březiny Václav Škopek.

Naopak například v Kamenci, Kornaticích, Trokavci, Němčovicích i jinde, třeba v dobřívské mateřince, existují party lidí, které nikdo dlouho přemlouvat nemusí. Dobré zkušenosti mají i církve a spolky.

"V pomáhání jsme našli smysl života," tvrdí Anna Šímová, předsedkyně rokycanského Onko klubu, který nedávno otevřel dokonce poradenské centrum. V malém Kamenci zvládnou s dobrovolnou pomocí hasičů i chatařů dokonce celou třetinu práce v obci.

"Loni jsme tak opravili zeď u pomníku. Když je třeba, jdou všichni, co můžou," říká starostka Bedřiška Řehořová. V Kornaticích teď parta dobrovolníků odpracovala zadarmo sto hodin při opravě sálu. Také u členů církví bývá dobrovolná práce samozřejmostí.

"Pomáhají organizovat sbírky a podporují i naši diakonii. Ale od lidí zvenku je odezva minimální," říká evangelický farář Pellar. Také rokycanská charita se může spolehnout spíše na lidi z farnosti, zvnějšku naráží na nepochopení.

"Lidé jsou špatně informovaní, mají dojem, že našimi klienty jsou nějací kriminálníci. U nás ale žijí normální kluci a maminky s dětmi," říká Vlasta Jelínková o lidech, kterým charita poskytla dočasný azyl.

(Převzato z Rokycanského deníku ze dne 19. 12. 2005)