Prohlášení 31. synodu ČCE

Mezi otázky, kterými se naše církev dlouhodobě zabývá, patří i česko-německé soužití, minulé, současné i budoucí. Svědčí o tom i zásadní dokument "Smíření mezi Čechy a Němci", který synod naší církve přijal před deseti lety. V něm naše církev prosí ty, kdo byli po válce z Československa odsunuti, aby "nahlédli hloubku traumatu, které bylo předtím způsobeno z německé strany Čechům podílem na rozbití společného demokratického státu a uvržením celého českého národa na pokraj záhuby."

Jako příslušníci českého národa ve dnech 60. výročí konce II. světové války v Evropě myslíme také na naše viny, zvláště na zločiny, jichž se po válce dopouštěli někteří Češi na Němcích, i na to, že dosud nebyl zrušen amnestijní zákon č. 115 z 8. 5. 1946, který tyto zločiny prominul. K našim dluhům patří také ocenění československých občanů německé národnosti, kteří se i za cenu osobních obětí postavili proti nacismu.

Jsme přesvědčeni, že tyto a další českou společností nepojmenované, nevyznané a nenapravené viny zatěžují naše národní vědomí a ztěžují nám i naši integraci do společné Evropy. Jsme si jisti, že smíření neodsouvá minulost do zapomnění, naopak umožňuje temné stránky minulosti vědomě zažehnávat a na pozitivní činy, myšlenky a vztahy našich předchůdců vědomě navazovat.

Žádáme proto vládu ČR, aby alespoň jako gesto dobré vůle urychleně odškodnila naše někdejší spoluobčany německé národnosti, kteří se postavili proti nacismu a zůstali věrni československému státu, a kteří přesto buď sdíleli poválečný osud československých Němců, či byli u nás postaveni do role neplnoprávných občanů.

Parlament ČR žádáme, aby při všem vědomí problematičnosti posuzování poválečné legislativy z hlediska dnešního mezinárodního práva alespoň zrušil zákony (např. č. 115/1946), které dodnes prodlužují tehdejší bezpráví a odporují současným základním evropským hodnotám.

Dne 20. května 2005

31. synod ČCE

(Převzato z webu Českobratrské církve evangelické. Pro Listář vybral M. G. Richter)