Homílie P. Františka Lízny SJ (1. část)

10. 2. 2006  P. František Lízna SJ


 

Nejprve bych chtěl poděkovat lektorovi, který přečetl krásně první čtení z knihy Job. On to přečetl velice pěkně a přece přitom nezaplakal.

Proč to říkám? Před časem jsem pochovával docentku Milenu Hübschmannovou, největší znalkyni romistiky a když jeden z mladých mužů četl čtení z Jóba, tak on při tom zaplakal, takže já jsem si řekl: Jób se v nebi zaradoval, protože jeho slova byla procítěná a dokonce vyvolala pláč v mladém muži.

Tak to je takový krásný vstup do toho, abychom věděli, že Bůh je ŽIVÝ, že jeho slova se mají dotýkat lidského srdce. Že nemůžeme pouze kázat, ale že se máme skrze slovo Boží proměňovat v nového člověka, který se třeba dotkne ráno člověka a pohladí ho. To je to, co dělal Kristus! On, když se třeba potkal se ženou, kterou mu představili jeho nejbližší spolupracovníci, to znamená Jakub, Jan a Petr, když přišli k tchýni, tak on tu tchýni chytl za ruku a uzdravil ji z horečky, kterou měla. A co způsobuje horečku? To může být také to, že ty vztahy v rodinách jsou naprosto rozbité.Takže jestli je tady nějaká tchýně a cítí se opuštěná a svým způsobem nepochopená, tak ať se zaraduje, protože Kristus ji vidí. Anebo naopak zde může být snacha, která se cítí nepřijatá do rodiny a úplně opuštěná. Ať vyjde s Kristem v noci, uprostřed noci, a s Kristem se modlí. Všimněte si, jak to dělal Kristus. On, když uviděl nemocného, tak byl plný soucitu. Já si říkám - mám to promyšlené - že Kristus neuzdravoval, protože chtěl druhé ohromit tím, co umí, jako to děláme někteří z nás, ale on byl pln soucitu, když uviděl nemocného a všichni, kteří zavolali: "Smiluj se nade mnou!", tak byli uzdraveni. Nebo mi můžete říci, že to tak nebylo? Můžete vlastně také dojít do takové léčky, kterou vám připravil ďábel. Někdo řekne: "Já se stále modlím a Kristus mne neuzdravuje. A kolik slz jsem proplakal (nebo proplakala)..."

(ozývá se bušení)

Vy se asi zlobíte na ty zvuky, které tady znějí. Ale na rozdíl od Vás já toho ptáka, který tluče do okna, tady velice vítám. A já vám pak řeknu, proč. Kdybych to zapomněl, tak mi to připomeňte.

Kristus, když uviděl člověka, tak byl jat soucitem. Jestli chcete poznat, jestli jste opravdu milující osoby, křesťané, tak se ptejte: Cítím soucit s druhými?

Ale já se vrátím k tomu muži, který nebyl uzdraven. Podívejte se, jak Jób plakal a jak ten mladý muž, když četl z Jóba na pohřbu té vzácné ženy Mileny Hübschmanové, také zaplakal. Mnozí si mysleli, že paní Milena byla Rómka. Pokud si to také myslíte, tak se mýlíte, protože ona se už jako šestnáctiletá dívka zabývala indickými jazyky a nebyla to Rómka. A jednou jela do Ostravy a když byla v té Ostravě, tak seděla na lavičce (to mi říkala její dcera) a najednou zaslechla, jak se dva Rómové baví. Ona jim nerozuměla, ale ten jazyk jí byl blízký. Znala intonaci toho jazyka a řekla si: To má něco společného. A od té doby se tím začala zabývat. Jela do jedné východoslovenské osady a tam se naučila rómsky, protože k té profesi, kterou studovala, se jí to náramně hodilo, a tak se zamilovala do Rómů, že se stala Rómkou srdcem, podobně jako já.

To jsem jenom tak odbočil, abychom věděli, jak vzniká láska. Láska k těm, kteří jsou na posledním stupni společnosti a kteří jsou nám často značně nepříjemní, protože žijí jinak než my. Ale jak byl přijímán Kristus? On uzdravil tolik nemocných a dokonce ti zdraví, kteří viděli, že uzdravuje, ho odsuzovali, protože oni viděli, že Kristus uzdravuje třeba v sobotu. Neviděli soucitně trpícího nemocného člověka, viděli pouze předpis. To můžeme dělat také my a zvláště ti, kteří mají hlásat evangelium.

Anebo kolikrát Kristus vyhledal ty, kteří vůbec neměli šanci být uzdraveni? Já myslím konkrétně na jednoho člověka, který ležel několik desítek roků v blízkosti rybníka Siloe, který se otevřel té milosti, že kdo tam vstoupil první, tak byl uzdraven. Ten člověk tam ležel tolik desítek roků a nikdo si ho nevšiml. Já přesně vím, jak vypadal. On nebyl sympatický.

Kdyby byl svou vizáží sympatický, tak nějaká žena by si ho určitě všimla a donesla ho do toho rybníku. Ale on to nikdo neudělal. Ale Kristus šel kolem a řekl: "Chceš být uzdraven?" Kdo z nás to udělá pro nějakého člověka, který je nám krajně nesympatický? To je Kristus. To není církevní byrokrat, který se dívá do předpisů, jestli je to dovoleno nebo není. Kristus viděl člověka. A právě proto, že byl tak důsledný, tak byl totálně nepřijat právě těmi, kteří znali dokonale Zákon, kteří dovedli na rozdíl od nás citovat Písmo Starého Zákona zpaměti. A vidíte, že to nepomůže, když se nesetkáme s tím, který nás osvobozuje od pout, která znemožňují, abychom uzdravili člověka.

 

(Kázání P. Fr. Lízny ze dne 5. 2. 2006 
přepsala pro Listář Sylva Bártová.
Redakčně upraveno)

 

(Konec 1. části)

 


Související články: 

Homílie P. Františka Lízny SJ (2. část)

 


DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.

 

J. Köhler: Sv. Cyril a Metoděj

INFORMOVAT O NOVINKÁCH

_______________ 

RUBRIKY:

Úvodní strana

Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů

Zpravodajství z křesťanského světa

Ekumenismus

SGAD-ŽD a MOCHES

MSK

Pozvánky

Moravská mša

Sv. Cyril a Metoděj a jejich doba

Duchovní život

Ikony

Osobnosti

K zamyšlení

Současná Morava

Rodinná kronika

Poezie

Humor

Různé

Kontakt na redakci