Homílie P. Františka Lízny SJ (2. část)

6. 3. 2006  P. František Lízna SJ


 

Já, kdybych tady neměl toho ptáčka (který vletěl do kostela - pozn. red.), tak bych vám nemohl říci jednu nádhernou příhodu, vlastně jsou to dvě příhody. Ta první příhoda se týká současného Svatého Otce Benedikta XVI. Někdy to pletu a říkám Benedikt XIV., ale Bůh ví, který je to Sv. Otec. Představte si, on napsal knihu Můj život, ještě před tím, než se stal Sv. Otcem. Kdybychom se zeptali, kdy byl pokřtěn současný papež Benedikt XVI., kdybych vám položil tu otázku, je tady někdo, kdo by zvedl ruku a řekl, že to ví?

(někdo z věřících): "Na Velký Pátek."

To jste se spletl. Byl pokřtěn první den, kdy se narodil, protože on se narodil přesně v den Velikonoc; a tam v té části Bavorska se traduje, že kdo je pokřtěn první tou vodou, která je posvěcena o Velikonocích, tak dostává zvláštní milosti. On to zdůrazňuje ve svém životopisu. Mně se to strašně líbí, že je tak citlivý pro tyto věci.

A pak když byl konsekrován na biskupa, tak on tam popisuje tu atmosféru a říká, že uprostřed toho obřadu se v kopuli ozval hlas ptáčka. (Ne takového dravce jako je tady, vy jste si nevyprosili pořádného ptáčka. Ale ten dravec se mi hrozně líbí a já vám za chvíli řeknu proč.)

Tak představte si, že ten Sv. Otec je takový dobrý, znovu to říkám: tak dobrý, že uprostřed toho obřadu zaslechl hlas ptáčka a řekl si: "To je znamení toho, že Duch Svatý je přítomen." Jak můžeme být rádi, že máme takového citlivého Svatého Otce!

A teď vám řeknu, proč jsem rád, že ten pták tady rušil. Protože když budete dobří a budete s Kristem vycházet v noci na modlitby - všimněte si: Kristus často, když uzdravil spoustu nemocných, řekl apoštolům: "Tady zůstaňte a odpočněte si." Jak on byl citlivý také ke svým apoštolům! A hnal je přitom na smrt… Všichni zemřeli mučednickou smrtí (to až později, když dostali dary Ducha Svatého). A všimněte si, že když to udělal, tak často bývá v evangeliích napsáno: "Pak odešel a celou noc se o samotě modlil." Vidíte, to je to křesťanství, že když jsme sami, někdy to Bůh tak připraví, že nám nikdo nerozumí, abychom skončili u Něho na kolenou. To je to krásné, že Kristus se celou noc modlil, ale on nemohl být sám, protože on se neustále modlil ke svému Otci.

Já jsem také přísný na lidi, kteří se zpovídají a nevědí, ke kterému Bohu se modlí. Já také položím takovou otázku, že ti lidé jsou zmateni. Já říkám: "Ke komu se teď modlíte?"

A ta žena nebo muž řekne: "No, k Bohu…"

Já říkám: "To je málo! K jakému Bohu?"

Oni řeknou: "Ke křesťanskému."

Já řeknu: "Ale jak, ke křesťanskému - ke kterému Bohu se modlíte?"

A lidé nevědí, co si mají myslet, jestli to je nějaký pomatený kněz.

A já řeknu: "Modlíte se teď k Otci nebo k Synu nebo k Duchu Svatému?"

To už je něco jiného.

Náš Bůh má mít OBSAH. Teď se modlím k Otci, protože jsem jeho dítě. Teď volám k Synovi, aby mi ukázal tvář milujícího Otce. (Podívejte se, jak ptáček přestal, poslouchá také kázání.) A tak dále, a tak dále.

Ale abych to všechno uzavřel: Řekli jsme si o Svatém Otci, že byl pokřtěn v den, kdy se narodil. Já bych to také chtěl, kdybych to mohl ovlivnit. Já jsem byl pokřtěn, když jsem měl devět dní, to není moc dlouho od narození. Ale jaká je to milost, být pokřtěn v den, kdy jsem se narodil! Ale my to můžeme obnovit duchovně, děkovat za DAR KŘTU. 

Pak když byl konsekrován na biskupa, tak zazněl hlas ptáčka.

Já jsem se před časem (nedaleko odtud) účastnil pohřbu Augustina Navrátila. To byl hlas proroka mezi námi v době hluboké totality, kdy ho to stálo věznění a uzavření na psychiatrické léčebně. Tam jsme ho navštěvovali. A když zemřel, tak tam bylo několik biskupů, možná také někdo z vás. Byl krásný letní den, nebyla zima, a v kopuli uprostřed promluvy otce biskupa Duky jsem skoro ty slova přeslechl, co říkal (nebylo to lehké, protože to nebyl jednoduchý člověk, který byl pochováván), ale v kopuli se ozvalo štěbetání ptáčků, vlaštovek, a to byl soukromě hospodařící zemědělec, který ty ptáčky slyšel často na poli. Ti se loučili s tím člověkem. A bylo jich víc, než když byl konsekrován na biskupa Svatý Otec - tam byl jeden ptáček. U Augustina byly dvě nebo tři vlaštovky. Říkal jsem si, to byl prorocký hlas a napsal jsem o tom jakousi studii ještě před tím, než byl arcibiskup Ratzinger jmenován Sv. Otcem. To jen pro vaši informaci o tom, co jsem viděl a slyšel.

A proč tady mluvíme o Augustinu Navrátilovi? Já jsem v Kostelci na Hané. A alespoň někteří víte, že tady žila rodina Coufalových, kam jsem často přijížděl a viděl jsem především pláč matky, která nemohla snést zhanobení smrti jejího jediného syna, který byl nejenom inženýrem a kandidátem scientiarum, ale tajně vysvěceným knězem. Bude to tento měsíc, 23. února, dvacet pět roků, co zemřel mučednickou smrtí. Vy máte důvod se nad tím zamýšlet a prosit, aby jeho smrt také byla jednou správně vyšetřena, protože jsou tam takové věci, které jasně naznačují, že byl obětí toho komunistického systému, ve kterém jsme tak strádali a často jsme ztratili svou vlastní duši.

Kéž Kristus nás uzdraví; od netečnosti, od toho, abychom skrze vidiny egyptských hrnců se stali obětí materialismu, protože Kristus nás vyvádí z nemocí Ducha k tomu, abychom se stali těmi, kteří mají podíl na utrpení Krista a často naše modlitby jsou zdánlivě nevyslyšeny proto, že nás Kristus tlačí do té situace, abychom se stali těmi, kteří podobně jako Kristus umírají na kříži a říkají: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

 

(Kázání P. Fr. Lízny ze dne 5. 2. 2006 
přepsala pro Listář Sylva Bártová.
Redakčně upraveno.

Foto: M. Hrodek)


Související články: 

Homílie P. Františka Lízny SJ (1. část)

 


DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.

 

J. Köhler: Sv. Cyril a Metoděj

INFORMOVAT O NOVINKÁCH

_______________ 

RUBRIKY:

Úvodní strana

Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů

Zpravodajství z křesťanského světa

Ekumenismus

SGAD-ŽD a MOCHES

MSK

Pozvánky

Moravská mša

Sv. Cyril a Metoděj a jejich doba

Duchovní život

Ikony

Osobnosti

K zamyšlení

Současná Morava

Rodinná kronika

Poezie

Humor

Různé

Kontakt na redakci