28. 6. 2006 Miloslav Vlk, Ivan Štampach
Kniha a film Šifra mistra Leonarda vyvolala po celém světě ostrý odsudek představitelů katolické církve. Stejně tomu bylo i v Česku. Což dokazuje i následující text kardinála Miloslava Vlka, se kterým polemizuje teolog Ivan Odilo Štampach.
Nevím, jestli má nějaký racionální smysl znovu a znovu se vracet k Šifře mistra Leonarda či k Da Vinciho kódu. Je sice pravda, že vzedmutá "vlna Šifry" stále ještě neopouští tištěná ani elektronická média. Na své cestě světem za velkým byznysem vyvolává film konfrontační ohlasy různého druhu. V Manile na Filipínách byl film zakázán, stejně tak v indickém státě Nagaland, rovněž z běloruských kin byl stažen, ve středoitalském městě Ceccano na náměstí symbolicky spálili knihu Dana Browna. A mohli bychom pokračovat ve výčtu podobných reakcí ve světě.
Katolická církev pochopitelně odsoudila tuto nehoráznou, nekulturní, necitlivou a urážející blasfemii, porušující zaručená práva věřícího člověka. Zastává se rázně pravd a skutečností, které jsou i dnešnímu člověku posvátné a jsou uznávané za hodné ochrany obecně přijímanou chartou lidských práv. Tento drsný útok na posvátné věci člověka lze označit za kulturní či duchovní terorismus, a to ve jménu bezohledného byznysu, který uznává jako nejvyšší věc pouze sobecký zisk na úkor všech hodnot.
Pro současnou kulturu života je děsivé, že tato změť nepravdivých báchorek mnohdy detektivně sestavených vyvolává takový shon a honbu za "senzací". Že film po umělecké stránce vlastně propadl, nikoho nezajímá. Lidé se za ním ženou a nikdo se neptá, jaká je pravda. Je to proti církvi, tak to musí být pravda. Je zarážející, že se dnešní znuděný člověk žene za zážitkem senzace na těchto zdechlinách pravdy, které polyká, které se zahryzávají do jeho duše a otravují vnitřní prostředí. Při tomto "světovém šílení" si maně vzpomínám na 50. léta minulého století u nás, kdy dav byl ideologicky vybičován a stržen "senzačními" objevy proti "zrádcům" národa a stejně jako dnes přijímal vylhané, smyšlené "pravdy" a pilně se na mítincích zapojoval do "soudu lidu".
Podobně uboze vypadaly protesty proti známým 2000 slov, která nebyla zveřejněna, a bez ohledu, jaká byla pravda, je tak mnozí odsuzovali. Cítili jsme to jako nedůstojné člověka. Bible říká: "Pravda vás osvobodí." Tak to cítím i v kauze Šifry. Neměli bychom více dbát na pravdu a ji hledat, abychom nebyli zotročováni?! Bohužel i v oblasti předvolební se ukazovala kultura pravdy a kultura života. Volební lídři se nesnažili o to, aby říkali lidem pravdu, ale snažili se s pomocí jejich volebních manažerů předkládat to, co potřebovali, bez ohledu na pravdu. A jejich posluchači se také neptají, jestli to, co říkají, je možné, jestli mají pravdu, ale nechávají se ovlivňovat silou hlasu, gest, oblečením a úsměvy. Možná, že už rezignovali na pravdu a nevěří, že je možné se jí dobrat. Agnosticismus a iracionalismus dnes nebezpečně zachvacují mysli lidí a také každodenní životní praxi a pro pravdu není místo.
V minulosti byl církvi předhazován iracionalismus a intelektuálové striktně hájili rozum. A dnes? Neobrátila se karta? I u nás vládne iracionalismus. Pravda už nevítězí. Mistra Jana Husa se dovolávají proti církvi, ale jeho doporučení držet se pravdy nikdo nebere vážně. Církev tu zůstává jako obhájkyně pravdy. Je to její poslání. Tak je to právě i v kauze Šifry. Nejde jí o záchranu sebe sama, svého "tajemství", ale o pravdu! Vyzývá, aby se lidé přesvědčili v historických pramenech, aby šli za pravdou. Ale myslet bolí! Lidé jsou pohodlní a přijímají to, co se jim naservíruje, to, co se jim líbí, protože je to utvrzuje v jejich odmítání pravdy evangelia, aby podle ní nemuseli žít. Opět je tu ve hře pravda!
Neúcta k pravdě o člověku a jeho nezadatelné důstojnosti zabíjela v nacistických koncentrácích i v komunistických gulazích. Pošlapání pravdy! Mezi právy člověka musí být i právo na pravdu a toto právo by mělo mít také ochranu práva. Bohužel tomu tak není. Vím, je to těžké!... I lidská práva potřebují kritérium pravdy. Právě např. v kauze Šifry. Tady se střetává právo na svobodu projevu s právem a ochranou pravdy. Pokud pravda nebude chráněna, může se právo na svobodu projevu zvrhnout v teror proti pravdě a proti právům člověka.
Miloslav Vlk
* * *
Nedávno se mne víceletá známá, sympatická, přirozeně inteligentní občanská aktivistka z Liberce ptala, prý jako odborníka, kde v Česku sídlí siónské opatství a jestli na ně nemám e-mailovou adresu. Odpověděl jsem jí, že opatství existuje asi tak, jako žil Jára Cimrman. Prakticky všichni procházíme aspoň základní školou a měli bychom chápat rozdíl mezi informací a fikcí, i přesto, že se vyskytují fikce, které se jako informace tváří, a je třeba to teprve dodatečně odhalit. Román Šifra mistra Leonarda je otevřeně beletrií, tím, co uživatelé angličtiny nazývají fiction. Protože ještě existují naivní lidé, doprovází ji paralelní historicky pojatý Průvodce světem Da Vinciho kódu od Michaela a Veroniky Haagových. Nakladatelé se tedy zachovali korektně.
Odpor církevních institucí vyvolaly už v minulých letech filmy a literární texty. Vzpomínám na film Martina Scorseseho Poslední pokušení Ježíše Krista.
Tehdy k uvedení v televizi vydalo stanovisko tiskové středisko České biskupské konference. Jeden kněz v mém okolí je horlivě přečetl účastníkům večerní mše. V pozdních hodinách ale neodolal a na film se šel podívat. Setrval do konce a po skončení řekl něco na ten způsob: "Já hlupák! Proč jsem to lidem četl? Vždyť je to krásné!" Pochopil film podle Kazantzakisova románu jako umělecké dílo. To jistě nelze říci o knize Dana Browna ani o filmu Rona Howarda. Z uměleckého hlediska jsou to spíš kýče. Platí-li zásada, že beletrie nebo film na historický námět má respektovat to, co se z historické látky bezpečně ví, pak to film ani román nerespektují.
Nepokládám ale za vhodné, aby se k oběma dílům vyjadřoval kardinál Miloslav Vlk. Nelze mu jistě brát právo, aby se vyslovil jako divák a občan. Když se vyjadřuje jako vysoký církevní představitel, je to vnímáno jako stanovisko církve. Kardinálův text budí dojem, jako by autor sám zaměňoval literární fikci a historickou informaci. Možná protestuje proti autorům, nakladatelům a distributorům, zatímco by měl zaprotestovat proti lidské naivitě, kdyby to ovšem k něčemu vedlo.
Některé kardinálovy myšlenky jsou ovšem na pováženou. Uvádí běloruský režim, který nechal film stáhnout z kin jako příkladné řešení? Proč pražský arcibiskup a primas připomíná nedávné pálení knihy v Itálii? To vypadá, jako by doporučoval návrat církve k "tradiční" praxi? Tak radikální cenzurní zásahy je třeba odsoudit jako skandální, i když směřují proti špatnému filmu a špatné knize. Jaká práva věřícího člověka porušuje kniha nebo film? Patří k právům věřícího ochrana před kritikou? Obě díla mohou být nemístnou kritikou církve, Opus Dei jistě není tajnou vraždící mašinerií, ale korektní odpověď na populární téma poskytla sama tato organizace na webové adrese http://www.opusdei.org. Naproti tomu zarážející a trapné je označení knihy a filmu za "kulturní či duchovní terorismus". Výraz "terorismus" je dnes obecně zneužíván politiky ve snaze potlačit spravedlivý hněv potlačovaných národů a společenských vrstev. Teroristickým činem je jednoznačně jen (politicky motivovaný) ozbrojený útok na neozbrojené, nebojující obyvatele. V nemocné společenské atmosféře se pak leckterá otevřená kritika systému označuje za napomáhání terorismu. Lze toto hodnocení z vysokých církevních míst spjatých s politikou číst jako nepřímou výzvu k dalšímu omezení občanských lidských práv?
Kdyby církev byla, jak si to přál blahé paměti papež Pavel VI., "domem ze skla", nesahali by asi literární a filmoví autoři nebo publicisté k tématům, která strážce (hrobového) klidu v církvi tak znepokojují a rozrušují.
Ivan Štampach
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 26. 6. 2006
Pro Listář vybral mh)
Související články:
Církev versus film, věčná historie a dobrá reklama
"Kniha je jako karikatury proroka Mohameda"
Česká církev útočí proti bestselleru
Šifra: Ježíš měl dítě. Kněží vraždí
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
