Když se modlíme před ikonami...
21. 3. 2006 Metropolita Antonij Bloom
Ikony na stěnách našich chrámů nejsou jen podobizny nebo obrazy:
ikona je znamením skutečné přítomnosti. Svatý Jan Zlatoústý nám radí,
abychom se před modlitbou postavili před ikonu a zavřeli oči. Říká:
"Zavřete oči", protože v modlitbě nám nepomáhá to, že se
na ikonu díváme a máme ji jako vizuální pomůcku. Nejedná se o hmotnou
přítomnost v tom smyslu, v jakém jsou chléb a víno tělem a krví
Kristovou. V tomto smyslu ikona není Kristus, ale je mezi nimi tajemné
pouto. Silou milosti má ikona účast na něčem, co Řehoř Palama nazývá
energií Kristovou, aktivní mocí Kristovou, kterou nám otevírá možnost
spásy.
Napsat ikonu je totéž jako modlit se. Vybere se a požehná dřevo, požehná se malba, osoba, která bude malovat, se na to připravuje postem, zpovědí, přijímáním. Během své práce dodržuje pravidla askeze, a když je dílo dokončeno, je pokropeno svěcenou vodou a pomazáno olejem (tato poslední část posvěcení se dnes bohužel často vypouští). Tak se mocí Ducha Svatého ikona stává něčím víc než jen malbou. Je obtěžkána přítomností, nasycena milostí Ducha a spojena s konkrétním světcem, kterého představuje v tajemství společenství svatých a v kosmické jednotě všeho. O ikoně nemůžeme říci, že přítomnost svatého v ní je stejná, ba ani podobná té, jakou nacházíme v eucharistii, ale přesto je v ní znamení této reálné přítomnosti, s níž má církev zkušenost a o níž učí. Ikona není zjevení, je to znamení. Některé z nich se staly z moci a moudrosti Boží zázračnými ikonami. Když jste v jejich přítomnosti, cítíte se jimi osloveni.
(Úryvek z knihy "Živá modlitba"
Z francouzštiny přeložila ing. Lydie Čechová
Foto převzato z http://www.st-catherine.ru)
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
