Spolupráce badatelů při zkoumání komunistické minulosti

15. 9. 2008 Naděžda Hávová

Umíme se my i tuzemské církve vyrovnat se svou komunistickou minulostí? Tahle otázka je pořád aktuální. A možná ji pomůže zodpovědět také nová spolupráce českých badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů s kolegy z Polska.

Společným projektem s polskou stranou, který se nabízí, je podle šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka publikace společných dohod ministerstev vnitra Československa a Polska o součinnosti tajných služeb obou zemí například proti Vatikánu.

"Pole výzkumu spolupráce československé státní bezpečnosti a polské státní bezpečnosti není zdaleka vyčerpáno, a to jak co do boje proti církvi, tak například proti Solidaritě."

Státní bezpečnost vnímala církev jako nepřítele číslo jedna. A to jak v tehdejším Československu, tak v Polsku. Kolik církevních představitelů a řadových kněží s tajnou policií spolupracovalo se podle Žáčka zatím přesně říci nedá.

"Výsledky bádání ale budou určitě zajímavé, protože církev pochopitelně přesahovala hranice. Státní bezpečnost v tomto směru musela silně spolupracovat se zahraničními partnery."

Ty nejdrastičtější metody moci uplatňovala StB na přelomu 40. a 50. let.

"Tehdy byl jakýkoliv projev církve trestán. Představitelé církve byli zatýkáni. S biskupy i řeholníky byly připraveny procesy. Potom se dostali do nejrůznějších pracovních lágrů. StB se snažila nátlakem a vydíráním církev zastrašit."

Jednou z metod, jak církev paralyzovat, bylo vytvoření Pacem in terris - tedy sdružení kněží, kteří kolaborovali s režimem.

"Pořád jde o mapování zachované dokumentace z provenience komunistické moci, zejména Státní bezpečnosti a pořád jsme na začátku. Myslím si, že je nutné tímto procesem projít, protože útok komunistů byl silný a je nutné se s tím vyrovnat. Důležité je to především v morální rovině."

Jak říká Pavel Žáček, nedá se říci, ani to, kdo je v tomto směru dál, jestli my, nebo Poláci. Už jen proto, že Polsko začalo s otevíráním své minulosti jiným způsobem.

"Co můžu konstatovat a co je zřejmé, že Poláci mají víc odborných publikací na toto téma než my. A to je velký dluh - měli bychom kvalifikovaným způsobem položit na stůl fakta. To je to, co nám chybí - v tomto smyslu jsme pozadu."

Obě strany si tedy budou vyměňovat odborníky a čeští badatelé budou čerpat z desetiletých zkušeností polských kolegů, protože polský Ústav národní paměti je starší.

(Převzato z Křesťanského týdeníku ze dne 13. 9. 2008
Pro Listář vybral mh)

* * *

Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.