25. výročí listu Egregiae virtutis
31. 12. 2005 Andrea Hrodková
V poslední den letošního roku si připomínáme 25. výročí vydání
apoštolského listu Egregiae virtutis viri
vydaného Svatým Otcem Janem
Pavlem II. Tímto listem prohlásil tehdejší papež sv. Cyrila a Metoděje
za spolupatrony Evropy.
Právě před čtvrtstoletím, v roce 1980, uplynulo sto let od vydání encykliky Grande munus, ve které papež Lev XIII. vyzdvihl apoštolské dílo soluňských bratří a zařadil jejich oslavu do kalendáře a do bohoslužeb katolické církve. Na uvedený rok též připadlo výročí 1100 let od buly Industriae tuae, jíž bylo schváleno užívání slovanského jazyka v liturgii. Společenství sv. Gorazda a druhů se tehdy celý rok modlilo, aby v tento výroční rok byl Svatým stolcem připomenut významný přínos sv. Cyrila a Metoděje pro duchovní formaci Moravanů a ostatních slovanských národů. V poslední den tohoto roku byly naše modlitby vyslyšeny a osobnosti těchto dvou světců, jejich dílo a spiritualita byly vyzdviženy jako svíce osvětlující cestu ke spáse, cestu ke Kristu, s Kristem a v Kristu. Neboť, jak v apoštolském listě píše Jan Pavel II., "pozorujeme-li Evropu zeměpisně i povšechně, spojily se k jejímu utváření, možno říci, dva druhy křesťanské tradice. Z nich se zrodily dvě formy či dva druhy civilizace sice odlišné, avšak vzájemně se doplňující. A proto jestliže sv. Benedikt, jehož autorita platila nejen v Evropě, ponejvíce západní a střední, ale šířila se i jinde, byl jakoby hlavou té kultury, která proudila z Říma, tj. od nástupců Petrova stolce, pak svatí bratří ze Soluně jako první rozšířili znalost řecké moudrosti a ukázali význam cařihradské církve i východní tradice. Ta jakoby do kamene vtesaná hluboce tkví ve zbožnosti a úctě lidu a národů východní části Evropy."
Tento apoštolský list byl tehdy velkým povzbuzením pro náš duchovní život. Jednak proto, že vyšel v době, kdy u nás vládla komunistická zlovůle, snažící se pošlapat všechno křesťanské, dále proto, že se stal dalším krokem na cestě k dialogu a usmíření rozdělené církve, rovněž proto, že vyzdvihuje význam východní spirituality pro duchovní život evropských národů, ale především tím, že svěřuje evropské národy ochráncům a přímluvcům tak mocným, jakými sv. Cyril a Metoděj vpravdě jsou.
(Reprodukce převzata z www.thezaurus.com)
