|
Povýšení Svatého Kříže je jedním z dvanácti velkých
svátků liturgického roku, jediný, který nemá původ v nějaké události
ze života Krista nebo Matky Boží. Zakládá se na dvojí tradici, která
vychází z vyprávění více nebo méně historického. První říká, že
kříž se zjevil císaři Konstantinovi před bitvou u Melvilského mostu
(312), ve které zvítězil nad Maxenciem. Druhá se vztahuje k cestě,
kterou Konstantinova matka, svatá Helena, vykonala do Jeruzaléma, aby tam
hledala kříž Páně: nalezla na Golgotě tři kříže; kříž Páně,
uznaný biskupem Makariem, když způsobil uzdravení jedné umírající,
byl uchováván a uctíván, zvlášť na Velký Pátek, v bazilice Vzkříšení,
zbudované v Jeruzalémě.
Kříž, který byl používán jako symbol už prvními křesťany - často pronásledovanými - k vyjádření jejich tajné víry, představoval nástroj spásy. Následkem těchto událostí získalo jeho uctívání významnější místo ve spiritualitě křesťanských komunit, a ze symbolu oběti se stal symbolem Krista triumfujícího nad smrtí. V 7. století Peršané vyplenili Jeruzalém a kříž ukradli. Ale o několik let později Heraklios vrátil kříž do Jeruzaléma a 14. září byl ustanoven svátek Povýšení Svatého Kříže. Na bohoslužbách tohoto svátku nám církev připomíná symboly, které ve Starém Zákoně ohlašovaly Kříž: strom z ráje, který nás zklamal, zatímco strom nového Adama nám přináší spásu; archa Noemova; Jakub křížící ruce, aby požehnal synům Josefovým; Mojžíš vztahující zkřížené paže, aby otevřel Rudé moře, modlící se se zkříženými pažemi, aby zvítězil nad Amalekem atd. Na ikoně se scéna odehrává ve velké bazilice s kupolemi, v bazilice Vzkříšení v Jeruzalémě, dnes místě Božího hrobu. Uprostřed biskup Makarius uchopuje kříž za pomoci dvou diakonů a slavnostně ho zvedá, aby ho nesl k uctívání věrnými. Všichni tři jsou oblečeni v liturgická roucha. Kolem ambonu je sv. Konstantin a sv. Helena, s korunou a svatozáří, a zaujímají čestné místo po pravé straně biskupa. Obráceni ke kříži, na nějž se upírají všechny pohledy, mají rozevřené ruce v gestu modlitby, přímluvy, jak to můžeme vidět na ikonách Deisis. Lid jeruzalémský - muži, ženy, významné osobnosti atd. - se shromáždil, a je zobrazen ve stejném postoji uctívání a pokorné prosby. V průběhu bohoslužby v tento svátek celebrant pomalu zvedá a pak spouští kříž ke čtyřem světovým stranám, zatímco sbor zpívá neúnavně Hospodi pomiluj (Pane, smiluj se). Každé vztyčení je zakončeno požehnáním. To Kristovým křížem je nabídnuta spása celému světu a my je dostáváme v té míře, jak k němu upíráme své oči. Anne-Marie Velu
(Převzato z Missive, září 2004 č. 252, přeložila Lydie Čechová)
(Pozn: Autorem nebyl dán souhlas s volným šířením
autorského textu |
_______________
RUBRIKY:
Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů
Zpravodajství z křesťanského světa
