Tak jako před dvěmi sty lety
"slavkovské" slunce zasvitlo,
a pozlatilo pole, stromy,
a úsměvy dětí,
skotačících
po prosincové zemi
Jak rozdílný a jak stejný
čas
a místo
posvěcené krví
a řevem bolesti
a výkřiky beznaděje,
chrlené v tváře věčnosti
A do toho všeho
povely a kletby
a rykot splašených koní
a jásot zpupných držitelů zbraní,
co přežili,
a jdou
nejistě,
bohudík
po svých,
na setkání
s vítězi…
jak jinak než,
od Slavkova
Čas všechny rány zhojí,
to platí zvláště v této
svatosvaté,
klaté zemi
Zde je to místo tolik vzpomínané,
po letech,
po staletích
po protrpěných strastech,
vyslzenýma očima
vdov, sirot,
nevěst
proplakané
nešťastné,
slavné….
Skrz hroby,
skrz neznámé
v cizí zde zemi naší padlé
mou vlastí přijaté
co vlastní děti,
provždy
V bezpečí
spěte
v pokoji,
neznámí hrdinové,
po útrapách,
po boji
Pomiluj,
pomiluj ny
Hospodi!
Foto převzato z http://www.austerlitz2005.com .
_______________
RUBRIKY:
Náměty, připomínky
a sdělení čtenářů
Zpravodajství z křesťanského světa
